Podrobnosti recenze
6.9 5 10
(Upraven: Únor 25, 2019)
Celkové hodnocení
5.3
Příběh
4.0
Herecké výkony
6.0
Zvuk
5.0
Zpracování
6.0
Film jsem viděl nedlouho po malém maďarském skvostu Viharsarok/Země bouří. Paralely se nabízely úplně samy - Selda: Viharsarok po filipínsku.
"Dřív jsem takový nebyl", říká filipínský venkovánek Rommel svůdci Estebanovi, úplně stejně, jako Aron Szabimu, a úplně stejně následuje tragédie. Seznámili se ve vězení, kde Rommel věnuje Estebanovi poslední den pobytu něžnou noc jako poděkování za ochranu i záchranu. Zřejmě přitom pochopí, že i toto je možný projev kamarádství, který mu není tak cizí, jak si do té doby myslel. Uplyne pár let, na svobodu se dostane i Esteban. Rommela najde na venkově, v poklidu a šťastně pěstujícího rýži se ženou a dítětem. Noci kamarádského prozumění se opakují.
V soudobém evropském filmu by oba přátelé odešli vstříc zářným zítřkům, šťastni, že konečně našli sami sebe. Ve filipínském pojetí odchází jen Esteban, aniž by toho kdokoli litoval, a končí zcela osamělý. Za Rommelem po letech nedorazilo v Estebanovi z vězení štěstí, ale zlo (těžko nevzpomenout na dávnou ruskou Červenou kalinu), jeho zakolísání krutě potrestá nešťastná náhoda. Jako v Zemi bouří, příroda, zosobněná prostými venkovany, si nedá vnutit vybočení ze zavedeného řádu věcí a zdrcující sankce je jediným možným vyústěním. Alespoň podle názoru tvůrců obou filmů.
Pro nás je film velmi nezvyklý, scény štěstí i tragédií, jakkoli většinou hodně naturalistické, se odehrávají nevzrušivě, bez napětí, střídají se s monotónní samozřejmostí. Jediné, co bychom nečekali, je, že šťastné okamžiky Filipínců doprovází působivá klavírní skladba Debussyho - https://youtu.be/a3jpy1OzWg8 - snad se jim brzy neoposlouchá... O té hudbě leccos napovídá skutečnost, že americký klavírista Garrick Ohlsson, jeden z četných gayů mezi muzikanty, mnohdy hraje úryvek právě z této skladby jako přídavek. Často koncertuje i v Praze.
"Dřív jsem takový nebyl", říká filipínský venkovánek Rommel svůdci Estebanovi, úplně stejně, jako Aron Szabimu, a úplně stejně následuje tragédie. Seznámili se ve vězení, kde Rommel věnuje Estebanovi poslední den pobytu něžnou noc jako poděkování za ochranu i záchranu. Zřejmě přitom pochopí, že i toto je možný projev kamarádství, který mu není tak cizí, jak si do té doby myslel. Uplyne pár let, na svobodu se dostane i Esteban. Rommela najde na venkově, v poklidu a šťastně pěstujícího rýži se ženou a dítětem. Noci kamarádského prozumění se opakují.
V soudobém evropském filmu by oba přátelé odešli vstříc zářným zítřkům, šťastni, že konečně našli sami sebe. Ve filipínském pojetí odchází jen Esteban, aniž by toho kdokoli litoval, a končí zcela osamělý. Za Rommelem po letech nedorazilo v Estebanovi z vězení štěstí, ale zlo (těžko nevzpomenout na dávnou ruskou Červenou kalinu), jeho zakolísání krutě potrestá nešťastná náhoda. Jako v Zemi bouří, příroda, zosobněná prostými venkovany, si nedá vnutit vybočení ze zavedeného řádu věcí a zdrcující sankce je jediným možným vyústěním. Alespoň podle názoru tvůrců obou filmů.
Pro nás je film velmi nezvyklý, scény štěstí i tragédií, jakkoli většinou hodně naturalistické, se odehrávají nevzrušivě, bez napětí, střídají se s monotónní samozřejmostí. Jediné, co bychom nečekali, je, že šťastné okamžiky Filipínců doprovází působivá klavírní skladba Debussyho - https://youtu.be/a3jpy1OzWg8 - snad se jim brzy neoposlouchá... O té hudbě leccos napovídá skutečnost, že americký klavírista Garrick Ohlsson, jeden z četných gayů mezi muzikanty, mnohdy hraje úryvek právě z této skladby jako přídavek. Často koncertuje i v Praze.
