Podrobnosti recenze

Výslovné vsazení děje do časů nástupu marxistického prezidenta Allendeho k moci určitě není náhodné. Můžeme předpokládat, že film má být podobenstvím o tehdejší chilské společnosti. Chilské události byly (i) jedním ze sovětských pokusů o vychýlení rovnováhy bipolárního světa, takže informace o nich máme převážně jen z propagandy jedné či druhé strany. Poselství, které se tímto filmem vysílá do světa, je hodně zašifrované, a o tom, jaké naděje či obavy si s Allendem opravdu spojovaly různé vrstvy tamní společnosti, nevypovídá dostatečně sdělně.

Část gay diváků je euforická z mnoha otevřených scén s mužskou nahotou a HM erotikou, jenže film kladná znaménka homosexualitě převážně nepřikládá. U řady postav (včetně El Potra) je zřetelně podána jako pouhé náhražkové naplnění citových a erotických potřeb ve vězení, a ještě víc jako artikl, který je tam znamenitě směnitelný. Výrazně kriticky je zobrazen narcismus hlavní postavy: Jaime, gay, kterého osudově přitahuje kamarád El Gitano, klidně odevzdá své panictví obstarožní ženštině za pár módních hadříků. Avšak v rozjuchání hýžděmi a penisy diváci typické "nastavené zrcadlo" raději nevidí. Část většinového publika mohou mimořádně silné HM akcenty filmu odrazovat: i potud tvůrci, pokud jim opravdu šlo o obraz tehdejší společenské situace, sdělnost svého díla omezili.

Bez ohledu na souvislosti místa a času film velmi solidním podobenstvím o lidské společnosti je. Navíc s tou výhodou, že rysy mnoha typických figur života "venku" jsou optikou vězeňského prostředí citelně zostřeny. Režisér a scénárista Sebastián Muñoz má téměř dvacetiletou zkušenost z řady filmů, zejména jako kreativní šéf, což je znát na kameře a výborné práci se světlem a barvou. Také herci jsou převážně velmi dobří. Dokonce i tehdy, když zrovna neukazují penisy a zadky.