Podrobnosti recenze

Bylo by moc divné, kdyby se gay divákům nelíbil film, kde se s chlapeckou a mužskou sexualitou pracuje tak rozsáhle, a zároveň naprosto seriózně. Jenže: vzniknout film v roce 1986 tam, kde se odehrává, šlo by ještě tolerovat zastaralé teorie o homosexualitě (dědění homosexuality po otci, dominantní matka), které se v něm zrcadlí. Podvědomé náboženské vnímání homosexuality jako hříchu samotnými gayi, díky němuž je děj rámován obrazy pekla a potoky krve, by v roce 1986 bylo v Latinské Americe ještě možné chápat. Jenže film byl uveden v roce 2018 a jednoznačný odstup od dřívějších pohledů v něm chybí, staré pověry jsou bez výstrahy pro neznalé šířeny dál a film je zneužitelný k homofobní propagandě.

Určitě jde o výraznou podívanou, bylo zvoleno výborné obsazení, atmosféra nefunkční rodiny i homofobní útok v parku jsou zachyceny skvěle. O erotickém dusnu kolem nadržených samečků nemluvě. Ale, omlouvám se, nazíráno mýma očima Středoevropana jde o dryják ústící do směšna a propojení dvou žánrů autorovi naprosto nevyšlo. Když začal světelný paprsek usilovně směrovat divákovu pozornost k blyštivé kudle na stole, a následně zfetovaná matka s kudlou rázně stoupat po schodech, smál jsem se nahlas, a od toho okamžiku začal citlivý film o rodinných vztazích, dospívání a osudech gayů cílit ke frašce. Bohužel, thriller s naivitou prvoplánových nápověd a obrazů nejde dohromady. Gay lázně jako obraz pekla i s čerty... břitva v ruce svádějícího i trestajícího ďábla... krchov, kde svůdce ďábel definitivně pošle hříšného gaye do pekel za hříšnými předky...

Když Alberto Fuguet sám sebe rozepsal do postav fiktivních bratrů, jasně chtěl divákům zprostředkovat, jak deformovaně byla homosexualita v dobách jeho dětství (Borja) a mládí (Vicente) vnímána, v jak tísnivém ovzduší vyrůstal, na zápasu bratrů demonstrovat, jak mu zaostalé poměry vnutily těžké vnitřní rozpory, které ho týraly ještě v dospělosti. V tom je plně přesvědčivý, ale od momentu překlopení do thrilleru zvolil formu, v níž neumí být věrohodný.

Pod čarou: V teplejších klimatických pásmech se prý pohlavně dozrává dříve, než v chladnějších. Borjovi je už sedmnáct, když objevuje onanii. V mém kamarádském okruhu se nám to podařilo o pět let dříve, opozdilcům ve třinácti - není to divné? Ale může být, že stárnoucí Fuguet si ke psaní scénáře nalil cola de mono a všechno se mu to pomotalo, :-).