Cola de Mono (2018)

Bylo by moc divné, kdyby se gay divákům nelíbil film, kde se s chlapeckou a mužskou sexualitou pracuje tak rozsáhle, a zároveň naprosto seriózně. Jenže: vzniknout film v roce 1986 tam, kde se odehrává, šlo by ještě tolerovat zastaralé teorie o homosexualitě (dědění homosexuality po otci, dominantní matka), které se v něm zrcadlí. Podvědomé náboženské vnímání homosexuality jako hříchu samotnými gayi, díky němuž je děj rámován obrazy pekla a potoky krve, by v roce 1986 bylo v Latinské Americe ještě možné chápat. Jenže film byl uveden v roce 2018 a jednoznačný odstup od dřívějších pohledů v něm chybí, staré pověry jsou bez výstrahy pro neznalé šířeny dál a film je zneužitelný k homofobní propagandě.

Určitě jde o výraznou podívanou, bylo zvoleno výborné obsazení, atmosféra nefunkční rodiny i homofobní útok v parku jsou zachyceny skvěle. O erotickém dusnu kolem nadržených samečků nemluvě. Ale, omlouvám se, nazíráno mýma očima Středoevropana jde o dryják ústící do směšna a propojení dvou žánrů autorovi naprosto nevyšlo. Když začal světelný paprsek usilovně směrovat divákovu pozornost k blyštivé kudle na stole, a následně zfetovaná matka s kudlou rázně stoupat po schodech, smál jsem se nahlas, a od toho okamžiku začal citlivý film o rodinných vztazích, dospívání a osudech gayů cílit ke frašce. Bohužel, thriller s naivitou prvoplánových nápověd a obrazů nejde dohromady. Gay lázně jako obraz pekla i s čerty... břitva v ruce svádějícího i trestajícího ďábla... krchov, kde svůdce ďábel definitivně pošle hříšného gaye do pekel za hříšnými předky...

Když Alberto Fuguet sám sebe rozepsal do postav fiktivních bratrů, jasně chtěl divákům zprostředkovat, jak deformovaně byla homosexualita v dobách jeho dětství (Borja) a mládí (Vicente) vnímána, v jak tísnivém ovzduší vyrůstal, na zápasu bratrů demonstrovat, jak mu zaostalé poměry vnutily těžké vnitřní rozpory, které ho týraly ještě v dospělosti. V tom je plně přesvědčivý, ale od momentu překlopení do thrilleru zvolil formu, v níž neumí být věrohodný.

Pod čarou: V teplejších klimatických pásmech se prý pohlavně dozrává dříve, než v chladnějších. Borjovi je už sedmnáct, když objevuje onanii. V mém kamarádském okruhu se nám to podařilo o pět let dříve, opozdilcům ve třinácti - není to divné? Ale může být, že stárnoucí Fuguet si ke psaní scénáře nalil cola de mono a všechno se mu to pomotalo, :-).

Mínusy: Gay stereotyp - nezdravá sexualita sourozenců výsledkem dusného i dusivého rodinného prostředí s dominantní matkou. Sourozeneckou chemii herců tvůrci přetavili v incestní. Zajímavý nápad s přeobsazením v závěru zabil konec, nadto nastavovaný.

Plusy: Tísnivá až horrorová atmosféra. Borjovy scény objevování vlastního těla a sexuality. Parádně 70kový a sexy plakát.
.

Vianoce 1986, Chile, dusné leto v jednom z posledných rokov Pinochetovej neoliberálnej vojenskej diktatúry. Dynamický pop 80. rokov kontrastuje s nehybnosťou: sezóny, zelenej vody nikdy nečisteného bazéna, potlačenej sexuálnej túžby, rodinnej konštelácie i politickej reality za plotom. Retro šortky viac odhaľujú než skrývajú, atmosféra je nasiaknutá erotikou. Matka a jej dvaja adolescentní synovia bez otca odohrávajú zabehané dialógy - hrajú sa na rodinu a nikto z nich tomu neverí. Starší, rozjímavejší, je pre ňu menším sklamaním. Mladší, ukecaný a nenechavý, fanúšik brakovej i náročnej literatúry ako obvykle otravuje. Konieckoncov jej na nervy lezú obaja. Všetci zapíjajú zatuchnutosť ich životov vínom, vodkou i tradičným nápojom Cola de Mono.

A z toho celého sa vyvinie double erotický triller, trochu pocta brakovému hororovému filmu či literatúre. To druhé ma až tak nezaujalo, no beriem to ako pomrkávanie fanúšika žánru na fanúšikov žánru. Napriek bizarnej forme, dusivá a zároveň hravá atmosféra príbehu ma držala od začiatku do konca - a to nemôžem povedať o veľa snímkoch. Zvláštnym spôsobom kombinuje lacné až gýčové s veľmi profesionálnym spracovaním. Našiel som veľa toho s čím sa stotožniť: smutný coming out, naivný cruising, obeť násilia, zúfalstvo a samota v ktorej ho prežíva jeden brat ... a to sa bizarne prelína s nespútanou sexuálnou životaschopnosťou druhého.

Prvá časť filmu by ustála sama o sebe, druhá ju zvláštnym spôsobom dovysvetľuje - a ako celok je to celkom zaujímavé. Aj drobný detail: Máme tu herecké duo bratov, pričom herec ktorý hrá staršieho brata neskôr hrá dospelého mladšieho. Osobne ma práve Cristóbal zaujal o čosi viac - tak jeho mladý Vincente s nevinne psími očami, ako aj o čosi ukľudnenejší dospelý Borja.

Ako pozitívum, okrem milého hudobného podmazu a nenápadných ale povedomo tristných epizódiek gay života s ktorými sa dá ľahko identifikovať, hodnotím uchopenie sexuality bez hanby, možno za hranicou bežného, ale aj s ľudskou a povedomou pachuťou. Sála z každého póru, možno ako kontrapunkt k represívnej a aj násilnej politickej situácii za plotom, o ktorej nie je síce ani zmienka, ale mikrodráma postáv ju metaforicky a ironicky načrtáva.

Aj keď sa to nemusí na prvý pohľad zdať, tento film mi prišiel osviežujúco inovatívny.

Homoerotický snímek s prvky céčkového hororu snad jen pro ty, kterým se líbí oba bratři.

Dva filmoví bratři, které hrají dva skuteční bratři, chilské vánoce v osmdesátých letech, jejich probuzená sexualita. Příběh mě v prvé části skoro upoutal, a to nejen fyzickou přitažlivostí Cristóbala (Borja), ale ta druhá část, která skočila o několik let dopředu v čase, byla nad mé chápání. Toto jsem vůbec nečekal a celkově hodila u mě film do průměru, kde jsem ještě za příběh odebral jeden dílek hodnocení. Myslím, že se k filmu už nevrátím, snad někdy jen kvůli Borjovi ...