Podrobnosti recenze

K filmu mě přivedl bizarní rozhovor s Milem Yiannopoulosem, který pod vlivem konverzní terapie prohlásil, že už není homosexuál (https://rcmonitor.cz/severni-amerika/8015-Jedno-velke-svatojosefske-obraceni). Celovečerní debut Justina Kellyho o podobně zaměřeném člověku Michaelu Glatzeovi není jednoduché hodnotit. Přiznám se, že dlouho jsem po zhlédnutí filmu neměl silně rozporuplné pocity. Předně je třeba říci, že jde o výborný film. Režijně je zmáknutý na jedničku, má všechny aspekty kvalitního řemesla, herecké výkony jsou bezesporu fantastické a James Franco zde předvedl něco nevídaného. Rozhodně se mi snímek zapsal hluboko do duše, ale pokud si někdo myslí, že I Am Michael je nějaká prvoplánová a primitivní náboženská agitka, tak dotyčný člověk nemůže být dál od pravdy. James Franco zde zkoumá, co musí přimět známého gay aktivistu k prohlášení, že už není homosexuál. Odpověď, že za vše můžou jenom církve, nestačí. Jistě, mnozí křesťanští představitelé se snaží tzv. vyléčit homosexualitu u mladých lidí, ale velkou roli tu hraje skutečnost, do jaké míry se mladí lidé nechají zmanipulovat těmito "křesťanskými" podvodníky. Jak Milo Yiannopoulos, tak Michael Glatze si nejsou jisti sami sebou, raději se podle všeho nechávají vést a veřejně pak tvrdí, že můžete lusknutím prstu změnit svou sexualitu. Nemluvě o dávno vyvrácené tezi, že být křesťan a zároveň homosexuál znamená automaticky rozpor. To určitě není pravda. Sám ostatně jsem křesťan, jsem homosexuál a mám dlouhodobě šťastný partnerský vztah s milovaným mužem. Jinými slovy v tom není žádný rozpor, jak se Francův Michael snaží tvrdit svému nejbližšímu okolí. I am Michael je úžasné psychologické drama, které není snadné sledovat, ale rozhodně na Michaelův příběh nezapomenete. Každopádně všechny tzv. konverzní terapie a veškeré pokusy o "vyléčení homosexuality" jsou zlem a nemají nic společného ani s vírou ani s láskou.