Podrobnosti recenze

Toto je opravdu jemná japonská dorama. Řekl bych až přejemná, rozvláčná, nerozhodná, kdy mnohého evropského diváka přivádí skoro až k šílenství, zda s tím sekne jako s naprostou kokotinou, která s běžným životem toho nemá nic moc společného (nakonec to napsaly dvě Japonky především pro Japonky) a nebo bude pokračovat a ctít, že je to dílko právě takto schválně vyrobené, s prvky mangy a anime, zčásti mohou postavy odpovídat skutečnosti (např. třicetiletý panic, zahloubaný do své práce, by se u nás také našel). Nakonec jsem vše překonal, ale přiznám se, že také hodně díky absenci násilností, krve a intrik a vynikajícímu hodnocení na MDL, které dokonce předčí i nejznámější thajské BL trháky. Když už se dívám na seriál s odstupem, čím dál více vyniká u mě především herecké ztvárnění, méně již příběh a zpracování, které bylo přes svou originálnost na mě už příliš. Kurosawa (Machida Keita, v době natáčení 29 let) byl pro mě, na rozdíl asi od jiných diváků, nejroztomilejším hercem jak zjevem, tak postavou. Adachi (Akaso Eiji, 26) byl svou vizáží hodně mladý na 30ti letého workoholika, ale tu svou nerozhodnost zahrál moc dobře. Tsuge, to byla pro mě nejdříve příšerná postava anime-pomatence, připomínající mi syna Johna Lennona a Yoko Ono, ale zase - zvykl jsem si a oceňuji hereckou práci. Hudba byla pro mě příjemná, ale ne top. Doporučit? Tady váhám ...