Podrobnosti recenze

Když jsem se tento týden dočetl, že při tragické nehodě zemřel herec Gaspard Ulliel, neměl jsem tušení, o koho jde. Ve výčtu jeho úspěchů mě zaujal název "Je to jen konec světa" a můj šestý smysl mi naznačoval, že to působí jako snímek s gay obsahem. No a nemýlil jsem se. Zatímco titulního herce jsem si nevybavoval, jméno režiséra jsem si již dokázal spojit s několika snímky.

Film "Je to jen konec světa" bych ještě tak před 10 lety asi nedokázal ocenit. Vadila by mně výrazná teatrálnost postav a k tomu by na mě děj, který by se dal shrnout do dvou vět, nebyl dostatečně dynamický. Ani teď nevím, jestli bych ho jednoznačně doporučil. Dolanův režijní rukopis je dost specifický. A buď v něm to kouzlo najdete, nebo ne. Já mu přišel na chuť. Jeho tvorba člověka nutí o díle přemýšlet a na rozdíl od mnohých jiných děl na ni do druhého dne nezapomenu. Ani tady nechyběla hudba, která válcovala hitparády v době jeho/našeho mládí, což ve mně pokaždé zvedne určitou vlnu příjemné nostalgie.

A pokud jde o Gasparda Ulliela, toho je nebývalá škoda. Byl nejen krásnej, ale i talentovanej. Divadelní předlohu se Dolan nesnažil nijak zamaskovat. Ostatně teatrálnost, afektovanost, karikaturnost, či jak to nazvat, není u něj nic nového. A vymazlenost jednotlivých postav zrovna tak.

Není to typ filmu, ke kterému bych se pravidelně vracel (nevýrazná romantická linka). Co mi měl předat, mi předal. Po filmařské stránce mu ale nemám co vytknout.