Juste la fin du monde / Je to jen konec světa (2016)

Rodinné drama, kde se dusno vytvoří stejně rychle jako zmizí veškeré naděje na vzájemné pochopení. Kdo zná předchozí tvorbu Xaviera Dolana, bude nadšen, kdo ne, těžko najde odpověď, proč je tenhle mladý Kanaďan tak výjimečný. Protože tohle není manýra, tohle je život.

Když jsem se tento týden dočetl, že při tragické nehodě zemřel herec Gaspard Ulliel, neměl jsem tušení, o koho jde. Ve výčtu jeho úspěchů mě zaujal název "Je to jen konec světa" a můj šestý smysl mi naznačoval, že to působí jako snímek s gay obsahem. No a nemýlil jsem se. Zatímco titulního herce jsem si nevybavoval, jméno režiséra jsem si již dokázal spojit s několika snímky.

Film "Je to jen konec světa" bych ještě tak před 10 lety asi nedokázal ocenit. Vadila by mně výrazná teatrálnost postav a k tomu by na mě děj, který by se dal shrnout do dvou vět, nebyl dostatečně dynamický. Ani teď nevím, jestli bych ho jednoznačně doporučil. Dolanův režijní rukopis je dost specifický. A buď v něm to kouzlo najdete, nebo ne. Já mu přišel na chuť. Jeho tvorba člověka nutí o díle přemýšlet a na rozdíl od mnohých jiných děl na ni do druhého dne nezapomenu. Ani tady nechyběla hudba, která válcovala hitparády v době jeho/našeho mládí, což ve mně pokaždé zvedne určitou vlnu příjemné nostalgie.

A pokud jde o Gasparda Ulliela, toho je nebývalá škoda. Byl nejen krásnej, ale i talentovanej. Divadelní předlohu se Dolan nesnažil nijak zamaskovat. Ostatně teatrálnost, afektovanost, karikaturnost, či jak to nazvat, není u něj nic nového. A vymazlenost jednotlivých postav zrovna tak.

Není to typ filmu, ke kterému bych se pravidelně vracel (nevýrazná romantická linka). Co mi měl předat, mi předal. Po filmařské stránce mu ale nemám co vytknout.

Že máme s autorem (nejen filmovým) už opravdu počítat, to se většinou pozná podle toho, že opustí důvěrně mu známá témata své společenské skupiny, své generace, sebe sama, a začne vnímat a zpracovávat i témata obecně sdělná. Velmi rychlý růst Dolana-filmaře byl zřejmý s každým dalším jeho filmem, ale až s Mommy!, kde nahlédl do problémů rodiny s dítětem s ADHD, aspoň částečně nakročil mimo svět svých začátků. Bylo proto nesmírně zajímavé, kam se pohne dál.

Nejspíš pochopil, že jeho filmařská zralost zatím předstihuje tu lidskou, a místo vlastního námětu sáhl po cizí divadelní hře. Ta sama nepřináší nic objevného: setkání rodiny po jedenácti letech nekončí nostalgickými vzpomínkami na staré dobré časy, ale znovu oživí staré konflikty a zášti, nedořešené spory a komunikační problémy. Výstavba kusu je skoro primitivní: jde o vnějškovostmi pospojované dialogy mezi jednotlivými členy rodiny a ústřední postavou. Ty dialogy jsou ovšem skvělé, nahuštěné myšlenkami, pocity, emocemi... bylo by velmi zajímavé, co je původní hra a čím obsahově přispěl Dolan. Určitě přispěl filmovým převyprávěním: na první pohled padne do oka, jak prací s kamerou a perfektním vedením herců dokázal vykouzlit zrcadlení textů ve tvářích postav. U několika scén je ale tenhle postup zrádný: co je pro diváka v křesle divadelního hlediště přiměřené, to působí přepáleně v detailním záběru kamerou zblízka. Spolehlivě nezklame obvyklý dolanovský výběr "ilustračních songů": dá se umřít smíchy, když na nepřipraveného diváka vybafne stará oddrhovačka Dragostea din tei (gayové ji asi budou pamatovat jako parodickou prču puberťáckého dua Syncsta - https://youtu.be/YYNPHzmkI_E).

Jde o výborný film, jemuž je obtížné něco podstatnějšího s vážnou tváří vytknout. Dolan dospěl a výsledkem je zásah.

Dlouho jsem čekala, až s k filmu objeví dobré titulky, protože sledovat tohle s nějakými nevydařenými by mělo asi docela fatální následky. A vyplatilo se. Na to že je to konverzační rodinné drama, tak to ani na chviličku nenudí. Naopak mi i přišlo docela napínavé, jestli to Louis řekne nebo ne. Ala uznávám, že asi bude docela rozdíl, jestli film sledujete s tím, že víte proč Louis přijel nebo jestli to nevíte. Já si to přečetla a přišlo mi úžasné sledovat jednotlivé členy rodiny, to jak se tváří, chovají, co říkají. Jak maminka říká, jak je to šťastný den a co bude do budoucna. A jak jen švagrová, která nikdy předtím Louise neviděla, je jediná schopná ho vidět, jediná pozná oč jde, ostatní jsou zaslepení sami sebou a vztekem na ostatní či sebe samé. Tohle všechno umožnila hlavně úžasná kamera zaměřená na detail, na tváře herců, kteří podávají perfektní výkony, taky díky skvělé práci se světlem. No a samotnou kapitolou je pak neskutečně krásnej obličej Gasparda Ulliela. Jo a úplně bych zapomněla na krásnou hudbu.

Po technické stránce opět vycizelovaný snímek je součástí nezaměnitelného Dolanova rukopisu, bohužel stejně jako i jeho potřeba emočních výbuchů a notné dávky hysterie. Rád se zaměřuje na detaily a v tomto případě mu bohužel unikl smysl celku. (Nebo jsem ho nepochopil) Divák se nemá dovědět až ze zpětného přečtení synopse námět. Téměř dvě hodiny směřoval někam a závěr nechal na divákovi. Zbavil se jednoduše vlastní zodpovědnosti za neodvratitelný konec, který nechal (ne)otevřený. Zkrátka...Snímek o touze dozvědět se od navrátilce co nejvíce důležitých informací a zároveň umlčování, aby se nedozvěděli nejbližší něco, co nechtějí slyšet.

Mám rád filmy typu "rodinné drama", takže jsem se dost těšil na nový Dolanův počin. Ale nic mě už dlouho tak nezklamalo, tím spíš, že tenhle film má opravdu velký potenciál. Jakoukoli uvěřitelnost příběhu totiž zcela ničí okázalé melodramatické pojetí, které místy poněkud připomíná Almodóvara (kterého ze stejného důvodu také moc nemusím). Budiž, u filmu ze španělského prostředí to snad lze ještě pochopit, ale v tomto případě? Tolik přitlumeného šepotu, výbuchů vzteku, afektovaného křiku a pláče by působilo přepáleně i na divadle. Zde to chvílemi hraničí až z karikaturou. Oceňuji velmi působivou práci s kamerou a světlem, stejně jako uhrančivě krásnou tvář Gasparda Ulliela v hlavní roli. To však na film přece jen nestačí.

Nádherně filmařsky vycizelovaný film. Perfektní kamera, padnoucí hudba, vynikající herecké výkony, vše zpracováno od skutečného machra. Jen jedno velké doporučení mám: nepouštějte si k tomu ty naprosto diletantsky sprasené titulky (slovenské, z titulky.com), které jsou úplně k ničemu. Zkazí vám ten krásný filmařský zážitek.