Podrobnosti recenze

Film je na csfd.cz uváděný jako Falešné vztahy, ale jelikož to byl jeden z mých prvních (spolu s Z ložnic a budoárů a Dotykem růžové), zůstal mi v paměti pod svým poetickým názvem, který je přesným překladem italského originálu. Navíc právě Nevědomé víly jsou příčinou toho, že se Antonie doví pravdu…
A tou pravdou je, že Massimo neměl jen milence, měl celý jiný svět... do kterého Antonia po překonání počátečního šoku docela rychle zapadne.
Mezi ní a Michelem se vytvoří velmi zvláštní vztah, ve kterém oba hledají něco, co už ale najít nelze, protože ten, koho milovali, se nikdy nevrátí... A paradoxně jim tohle sbližování ubližuje a zároveň je uzdravuje?
Na rozdíl od Cukráře (The Cakemaker, 2017), který se zabývá stejným tématem, je tenhle film optimistický a poslední záběr nám dává možnost vysnít si konec podle vlastních představ?
Ať má film jakékoli neduhy, je mi to jedno... na první lásky se nezapomíná?