Podrobnosti recenze

Film byl geniální. Nádherně ukazoval toxicitu sebedestruktivního vztahu obou prokletých básníků a jejich závislost jednoho na druhém.
Musím říct, že oba hlavní hrdinové byli pro mě krajně odpudivý.
Verlain byl otrok svých pudů a zároveň pokrytecký zbabělec. Domácí tyran, který nejvíc toužil po mladém těle své ženy, která mu ale podle něj intelektuálně nestačila, a přitom byl vůči ní nesmyslně násilnický, a hned vzápětí se pokorně omlouval. Jeho škemrání v průběhu celého filmu mě neskutečně popuzovalo...
Naproti tomu Rimbaud rád šokoval a pohoršoval měšťáky a svoje nechutné chování bral jako projev upřímnosti a rebelství. Chování 16tiletého puberťáka (pokud se tohle označení dá použít na konci 19. století), kterým taky byl. Velký manipulátor a namachrovaný rádobyrebel, který se tvářil, že nepotřebuje nikoho a nic. A tak trochu zbabělec, protože nedokázal vydržet ani zlomek toho, co sám dělal jiným. Nad Verlainem měl velkou moc a zkoušel, kolik výsměchu, urážek a ponižování mu bude trpět.
Celý film by se dal shrnout větou, kterou v něm pronesl Rimbaud...
„Jediný nesnesitelný je, že nesnesitelný není nic.“