Podrobnosti recenze

Já jsem si říkal, proč ten starý formát obrazu, knírek u Dina, pak čtu na IMDb, že se tento americký snímek vrací do 60. let, konkrétně je to rok 1963, jak je na konci kraťasu patrno z čmáranin v písku, ale i na začátku v titulcích. Vyrobeno v roce 2022, zcela čerstvě, ale "nádherně" nedigitálně a i ta hudba, titulky, všechno prostě, jakoby přehrávané na staré několikrát přemazané VHS kazetě, i když ani ty v té době nebyly a rovněž, a to nedokážu posoudit, zda už tehdy si muži odbarvovali vlasy (Sebastian - ten navíc měl snubní prstýnek, jak říká, že je na dovolené s rodinou - se ženou a dítětem a nebo s rodiči? Toť otázka, kterou si každý divák už domyslí) a nebo nosili cvoky na uchu (Dino). Je nutno se dívat nejen na závěrečné titulky, ale až za ně.

Příběh jednoduchý, a přitom tak lidský, ze života, uvěřitelný. Prostě jiskra, příležitost hledá zloděje. Už jste se někdy ptali "někoho", jak se jmenuje, "až po tom"? V tom vidím sílu mnohých krátkých filmů. Neřeknou NIC a řeknou VŠECHNO.