Podrobnosti recenze

Trochu jiný seriál než obvyká thajská produkce tohoto žánru. Zaujalo mě to atmosférou, barvami a především muzikou, o textu úvodní písničky ani nemluvě. A pak je tu to NĚCO ve stylu vyprávění.
Diváka to pořád svádí koukat se bez přemýšlení, jako na klasický příběh, v nějaké logické časové rovině a je frustrovaný z toho, že nedává jednoznačný smysl tohle nebo tamto. Hlavně ty první díly, kdy bylo hodně nejasné, co je realita, jak se potkávají trošku na přeskáčku a co to vlastně pro oba znamená. Ale pořád je zatraceně jasné, že každá ta „zmatená“ scéna hraje důležitou roli v celkovém pohledu. Až u šestého dílu jsem pochopila, proč se od toho seriálu nemůžu odtrhnout. Tanwarin. Ano, říkejte mi „blesku“ mě to jméno režisérky v titulkách bylo povědomé, ale až později mi secvaklo odkud.
Musím říct, že se mi tam líbili všichni představitelé všech rolí. I ve všech polohách svých rolí, které tam měli možnost předvést. Hodně se těším, až si to pustím ještě jednou v kuse, protože už při prvním koukání je jasné, že spousta detailů zacvakne a věci co se stanou později, jsou tam od začátku. A ty dva konce jsou prostě geniální třešnička na dortu. Divák se může rozhodnout, jestli chce svou pohádku nebo trošku reality.
To poznávání jeden druhého je spíš poznávání sebe sama.