Podrobnosti recenze

Že je to jeden z nejlepších seriálů, o tom žádná a z toho pramení i mé hodnocení, které je vyšší, než průměr na MDL. Respektuji všechny ty diváky, kteří to prožívali naplno (a o tom to přeci všechno je) a prolili celosvětově hektolitry slz, protože tento seroš zásáhl velký kus světa BL diváků, ale dovolím si přesto pár rýpnutí, neberte mě zcela vážně.
První epizoda mě hodně bavila s protiklady. Rošťák a bitkař Mok, přidrzlý zadlužený floutek, který si prošel i vězením, s přítelkyní a jako protiklad Day, tvrdohlavé dospělé děcko, možná maminkou i trošku rozmazlené a v další epizodě hrozně rychlý nepochopitelný obrat ... Z vlka se stal šlehnutím bičem beránek, z umaštěného heteráckého mechanika do pozice trpělivého do mladého muže zamilovaného ošetřovatele a Dayova povaha se náhle také dost změnila. Tady bych uvítal více času na to vzájemné "učení se", obrušování hran povah namísto toho, že se pak v dalších epizodách čas nadstavoval vatou typu chození, vaření, běhání a dalšími víceméně prodlužovacími scénami a děj hodně stál až na tu záležitost s Augustem, aby se pak zase vše vrátilo do prvoplánu, počítajícího s předpokladem, jak diváci budou nad pomale ubíhajícím dějem tesklivě pobékávat nad tím, jak je chudáček Day slepý ... a zchlamstli by s tunami posmrkaných kapesníčků a se slzami v očích i to, kdyby bylo natočeno, jak šel Day na záchod kakat a nemohl najít toaletní papír (zase ... berte mě s rezervou, ať tady zase všichni ti z nás, co seroš viděli, jen nebulíme).
Na druhé straně moc hezky a přesvědčivě zahraná ta slepota ze strany Daye a tvůrcům poklona za velmi vkusné a citlivé ztvárnění nevidomého člověka (plus i postava Aon-a nebo také někdy On-a). Dlouhou dobu jsem ale Dayovi nevěřil, že k Mokovi vlastně něco cítí. Mok, to je kapitola sama za sebe, je to roztomilost sama a za oba dva hlavní herce bych chtěl dát hodnocení hereckých výkonů za 11, neboť posun v kvalitě herectví oproti strnulejšímu projevu ve VV byl velký. Líbila se mi postava Phojai (ale i některé další postavy v seriálu), žádné hysterické a srdceryvné scény, jak to, že se z jejího partnera "stal gay" a už ji nemiluje. Night s tak nezapomenutelně hustými vlasy působil pro mě spíše jako mladší než starší Dayův brácha.
V ep.11 mě vytočil ten předvídatelný "umělý" rozchod, místo toho, aby Day dokázal mamince, které se musí ptát i na to, kdy si může prdnout, a přitom je to sice postižený, ale dospělý klacek, jak hodně miluje Moka a že by s ním uměl odejít přes maminčin zákaz a Mok, jeho láska, by byla s to se o něj postarat i bez maminčiných peněz. A u toho, jak tam Mok bulí u zdi, tak to byla scéna, u které jsem to Mokovi nevěřil ani za nehet a smál jsem se nahlas plný vzteku, jak to uměle prodlužují proto, aby poslední epizoda byla ještě sladší. A když už toto schema použil skvělý režisér Aof u Bad Buddy, tak opakovaný vtip už pro mě není vtipem. A spíše bych uvítal, aby na konci usiloval Day o Moka, než pořád opačně a nejlépe by mi seriál vyzněl, kdyby skončil upravenou desátou epizodou. Day byl dle mě hodně necitlivý k Mokovi a úplně si představuji jiný konec, např. že Day po druhé operaci začal vidět, uviděl ve svém telefonu fotky s Mokem, docvaklo mu, co udělal a vydá se za ním jej hledat na Havaj.
U tohoto seriálu, který tolik diváků zaujal, i mě (!!), mě nejvíce vadila ta neskutečně rychlá přeměna Moka ve druhém, třetím díle, trošku i ta rozvláčnost a prvoplánová sentimentální pomalost a především v posledních dvou dílech to kýčovité klišé "rozchodu" a odloučení na pár let, to vyloženě u asijských projektů nesnáším, a také to, že na vztahu, založeném na zamilovanosti, se musí pracovat, aby přerostl v trvalou lásku, a to chce dohodu, vzájemný respekt, obrousit hrany a ne hned trvat na rozchodu (v tom případě ten, kdo na rozchodu trvá, nemůže milovat toho druhého až na dno duše a hledat kompromis, vstřícnost), především proto nemohu dát za příběh ze deset.