Last Twilight (2023)

Spousta kapesníčků se vám u tohoto velmi dojemného seriálu bude jistě hodit. Je něžný, možná až moc? Těch pocitů, které na vás hodí najednou je příliš, až už ani nevíte, koho máte litovat dřív. Herci koukatelní, ale ne moc přesvědčiví. Bohužel největší chybou tohoto seriálu jsou nevyplněná místa, která navozovala mučivou nudu. Někdy je méně více. Konec byl příliš sentimentální a předvídatelný, což postrádá originalitu, kterou jsem od tohoto seriálu očekávala.

Je to opravdu dojemný příběh a hlavně něco, co tu v BL ještě nebylo. Herci byli skvělí, ale... Z většiny času jsem se nudila. Celý seriál mi přišel moc dlouhý, zkrátila bych ho tak na polovinu a tím vyplnila ty zbytečné části, které tam vůbec nemuseli být. A pak je tu samozřejmě ten konec... kýčovité a zase velice zbytečné... rozchod na 3 roky, kvůli ničemu. Stejně bylo jasné, že spolu budou a že on zase uvidí. Škoda, začátek byl slibný.

Idea napravených delikventů opakovaně ve světové kinematografii dokázala, že chceme věřit v lepší svět. Je to faktor útočící primárně na city blokující rozum. Na stejnou kartu sází i političtí marketéři, kteří vytváří padouchy, proti kterým je nutné bojovat. V rámci boje za dobro, mnozí volí ještě větší zlo, tentokrát přelakované na dobro. Charakterovým změnám způsobeným jakoby mávnutím kouzelného proutku, jsem si zvykl. I často mylným představám o problematice. V tomto případě o nevidomých. Upřený pohled do prázdna, nevhodně rozmístěný nábytek, orientace v prostoru, po schodech, absence slepecké hole, bych přešel mávnutím rukou, ale jízda po eskalátorech mě pomyslně rozsekala. Role Day-e mi přišla nezajímavá a lehce předvídatelná. Stejně jako herecké pojetí. Mok na mě působil přesvědčivějším dojmem. Role potížisty se zhostil bravůrně. Změnu jsem mu však dlouho nevěřil. Jeho výraz nekorespondoval s rolí. Snad poprvé se mi stalo, že drtivou většinu vedlejších rolí hráli větší sympaťáci. Ženy působily mnohem přesvědčivěji a lépe se na ně dívalo. Stejně jako na Night-a. I přes všechny výtky jsem se s chutí dodíval do přeslazeného konce plného časových zvratů.

Ač jsem do teď zásadně čekal na kompletní překlad seriálu, než jsem ho začal sledovat, na základě pochvalných rozhovorů s jednou kamarádkou jsem začal seriál sledovat průběžně. Už to neudělám. Je to peklo, protože jsem vždycky netrpělivě čekal na další díl. Oba herci byli tak přirození, že jsem ten příběh prostě prožíval s nimi a slz se prolil hodně. Té náladě hodně pomáhala i krásná hudba. Je fakt, že Jimmy ani Sea už nejsou žádní kluci a jako herci byli úžasní. Vůbec bych neřekl, že člověk povoláním lékař má i takový úžasný talent jako Jimmy. A Sea musel nevidomé hodně studovat, protože prostě jsem si vždycky po skončení dílu musel připomenout, že ve skutečnosti vidí dobře. Dojímalo mě to, jak i v drsném člověku se najde ta část, která touží po lásce takové, že je schopný svůj život změnit pro milovanou osobu. Konec seriálu možná mohl být trošku rychlejší, ale vůbec mě neuráželo to, že ještě další díl budu sledovat jejich příběh.

Seriál o kterém každý mluvil a pěl superlativa, nechávala jsem si ho až do doby než bude komplet přeložený. Je to krásný příběh, měla jsem bratrance který postupně ztácel zrak, tak jako Day i když u něho to šťastný konec nemělo, je neskutečné jak Sea zahrál nevidomého Daye, hodně u mě za tento výkon stoupl ,to bylo tak skutečné, pohyby těla, očí až mě z toho srdce bolelo. Mork logickým uvažováním a praktickým chováním naučí Daye jak se o sebe postarat a z tvrdého a drzého Morka se postupně stal poslušný ochočený beránek, Jimmy je neskutečně dobrý herec a oba kluci si za herecké výkony zaslouží filmovou cenu. U scény kdy Day na vyhlídce ztratí úplně zrak jsem si pobulela, jako asi hodně z nás.Hodně mi vadilo chování matky Daye, kdy sama nemá na syna čas a viní Mooka a Nighta že se o něho dobře nestarají, sebere synovi mobil, změní heslo na wifi, je zavřený v pokoji a ona neposlouchá co jí říká, přitom to je dospělý muž. Ta její změna ke konci seriálu mi k ní prostě nesedla.Moc se mi líbila hudba,ta dokáže seriál zvednout, ale i zkazit a tady se to povedlo hodně moc, hudební podklad byl dokonalý. Abych se přiznala nelíbily se mi poslední dva díly, proto je za příběh u mne nižší číslo. Já také nesnáším v asijských seriálech rozchody na několik let a potom tak sladké konce, takhle to ve vztahu nefunguje. Celkově se seriál opravdu povedl a doufám že budou další projekty tak dobré jako Last Twilight.

Seriál, který mi sednul více, než jsem předpokládala. Perfektně udělaná ta blízkost dvou lidí. Spousta vrstev, i kdyby to nechali jen na kamarádské vlně. Trošku mi to připomíná čínské Stay with me, to mezi nimi blízko a je jedno jak, hlavně, že se mají.
Dva lidi, kteří by se za běžných podmínek neměli šanci poznat. Rozmazlený bohatý kluk, a chudý mechanik s kriminální minulostí. A potkají se v okamžiku, kdy jim život ty hrany už zatraceně obrousil.
Jeden zoufale hledá někoho, kdo se k němu bude chovat alespoň trochu „jako před tím“ a je uzavřený před všemi, kdo ho dřív znali. Druhý se plácá v pocitu viny a boji s předsudky kvůli svému pobytu ve vězení. Líbila se mi ta jejich společná cesta, kdy se učili být s někým a sami sebou „po tom všem“.

Hodně se mi tam líbil celkově ten hudební podkres, kolikrát jsem si všimla, jak je ten seriál je příjemný na poslech. A celkově soundtrack a texty doplňovali děj dokonale.

Přes všechny zvraty v příběhu i jejich „průhlednost“ se mi líbilo to roztahané ukončení na pokračování. A i když bych třeba některé scény brala jinak nebo vůbec, tak jiné byly zase geniální, vtipné, lehce lechtivé i originální.
A boží jsou všechny ty scény z natáčení, kde je vidět, jak to není jen o hercích, ale i režisérovi. I on je jedna z hvězd toho seriálu a ta jeho práce s nimi byla úžasná.

Herci Jimmy (Mhok) a Sea (Day) spolu ladia, čo sme mohli vidieť aj v snímke, kde hrali spolu Vice Versa. Vybrať ich do tohto projektu bol dobrý ťah. Mimikou, gestami a hlavne pohľadom vie Jimmy toho veľa "povedať". Sea sedela rola slepého človeka a zvládol to dobre. Romantický príbeh, linka podčiarkujú neľahké udalosti a zmeny, ktoré obe hlavné postavy zasiahli. Zdĺhavejšie pasáže a pomalšie tempo trochu okresali moje nadšenie po prvotných dielok, "darebák" s beťárskym úsmevom, čo si doberá nafúkaného bohatého mladého muža, ktorý však potrebuje lekciu, aby v prvom rade neľutoval sám seba. Stalo sa, čo sa stalo, neľahká záležitosť, ktorá by rozkolísala istotu každého z nás a prevetrala poriadne do hĺbky základy, na ktorých staviame svoj život. Táto linka príbehu bola zaujímavá. Osobne, čo ma zarazilo boli pasáže po prvej operácií, že by lekári neupozornili dôrazne, že operácia nemusí vyjsť a, čo zhruba všetko môže človek očakávať... A potom rozchod. Ledva vzťah začne a rozhodnúť sa či odísť, či ostať je neľahké. Tieto dôležité pasáže boli skratkovito preskočené a "ukončené" rozchodom. Osobne mi prišlo, že Day, ktorému sa bridí ľútosť iných v prvom rade nemá spracovanú sebaľútosť a hodí všetko na Mhoka a rozhodne sa pre rozchod. Pravda, Mhok si tiež musí uvedomiť do akej miery miluje a do akej miery ľutuje. Splniť si životný sen resp. šancu sebazdokonaliť sa a posunúť často prichádza v čase, keď sa nám to nehodí, povedať to v začínajúcom vzťahu druhému a spraviť rozhodnutie... Toto sú tak silné motívy na rozohranie poriadnej partie príbehu ...že až. Dobre stačí. Celkovo obaja herci majú charizmu a držia príbeh, pridáva sa sympatická Phojai, Night, pre ktorého mám slabosť a matka stáli tiež za to. Séria je predsa len iná ako kopa ďalších a stojí za pozornosť. Som zvedavá, či sa obaja protagonisti stretnú ešte na spoločných projektoch.

Tak toto byl emoční nářez od prvního do posledního dílu. Co napsat více než je trefně uvedeno v předcházejících recenzích?
Snad jen moc děkuji KarciKá za úžasný a rychlý překlad série (aj písniček), díky němuž jsem si mohla celý seriál užit od začátku až do konce, "tesklivě pobékávat a s posmrkat tuny kapesníčků." 😂.

Že je to jeden z nejlepších seriálů, o tom žádná a z toho pramení i mé hodnocení, které je vyšší, než průměr na MDL. Respektuji všechny ty diváky, kteří to prožívali naplno (a o tom to přeci všechno je) a prolili celosvětově hektolitry slz, protože tento seroš zásáhl velký kus světa BL diváků, ale dovolím si přesto pár rýpnutí, neberte mě zcela vážně.
První epizoda mě hodně bavila s protiklady. Rošťák a bitkař Mok, přidrzlý zadlužený floutek, který si prošel i vězením, s přítelkyní a jako protiklad Day, tvrdohlavé dospělé děcko, možná maminkou i trošku rozmazlené a v další epizodě hrozně rychlý nepochopitelný obrat ... Z vlka se stal šlehnutím bičem beránek, z umaštěného heteráckého mechanika do pozice trpělivého do mladého muže zamilovaného ošetřovatele a Dayova povaha se náhle také dost změnila. Tady bych uvítal více času na to vzájemné "učení se", obrušování hran povah namísto toho, že se pak v dalších epizodách čas nadstavoval vatou typu chození, vaření, běhání a dalšími víceméně prodlužovacími scénami a děj hodně stál až na tu záležitost s Augustem, aby se pak zase vše vrátilo do prvoplánu, počítajícího s předpokladem, jak diváci budou nad pomale ubíhajícím dějem tesklivě pobékávat nad tím, jak je chudáček Day slepý ... a zchlamstli by s tunami posmrkaných kapesníčků a se slzami v očích i to, kdyby bylo natočeno, jak šel Day na záchod kakat a nemohl najít toaletní papír (zase ... berte mě s rezervou, ať tady zase všichni ti z nás, co seroš viděli, jen nebulíme).
Na druhé straně moc hezky a přesvědčivě zahraná ta slepota ze strany Daye a tvůrcům poklona za velmi vkusné a citlivé ztvárnění nevidomého člověka (plus i postava Aon-a nebo také někdy On-a). Dlouhou dobu jsem ale Dayovi nevěřil, že k Mokovi vlastně něco cítí. Mok, to je kapitola sama za sebe, je to roztomilost sama a za oba dva hlavní herce bych chtěl dát hodnocení hereckých výkonů za 11, neboť posun v kvalitě herectví oproti strnulejšímu projevu ve VV byl velký. Líbila se mi postava Phojai (ale i některé další postavy v seriálu), žádné hysterické a srdceryvné scény, jak to, že se z jejího partnera "stal gay" a už ji nemiluje. Night s tak nezapomenutelně hustými vlasy působil pro mě spíše jako mladší než starší Dayův brácha.
V ep.11 mě vytočil ten předvídatelný "umělý" rozchod, místo toho, aby Day dokázal mamince, které se musí ptát i na to, kdy si může prdnout, a přitom je to sice postižený, ale dospělý klacek, jak hodně miluje Moka a že by s ním uměl odejít přes maminčin zákaz a Mok, jeho láska, by byla s to se o něj postarat i bez maminčiných peněz. A u toho, jak tam Mok bulí u zdi, tak to byla scéna, u které jsem to Mokovi nevěřil ani za nehet a smál jsem se nahlas plný vzteku, jak to uměle prodlužují proto, aby poslední epizoda byla ještě sladší. A když už toto schema použil skvělý režisér Aof u Bad Buddy, tak opakovaný vtip už pro mě není vtipem. A spíše bych uvítal, aby na konci usiloval Day o Moka, než pořád opačně a nejlépe by mi seriál vyzněl, kdyby skončil upravenou desátou epizodou. Day byl dle mě hodně necitlivý k Mokovi a úplně si představuji jiný konec, např. že Day po druhé operaci začal vidět, uviděl ve svém telefonu fotky s Mokem, docvaklo mu, co udělal a vydá se za ním jej hledat na Havaj.
U tohoto seriálu, který tolik diváků zaujal, i mě (!!), mě nejvíce vadila ta neskutečně rychlá přeměna Moka ve druhém, třetím díle, trošku i ta rozvláčnost a prvoplánová sentimentální pomalost a především v posledních dvou dílech to kýčovité klišé "rozchodu" a odloučení na pár let, to vyloženě u asijských projektů nesnáším, a také to, že na vztahu, založeném na zamilovanosti, se musí pracovat, aby přerostl v trvalou lásku, a to chce dohodu, vzájemný respekt, obrousit hrany a ne hned trvat na rozchodu (v tom případě ten, kdo na rozchodu trvá, nemůže milovat toho druhého až na dno duše a hledat kompromis, vstřícnost), především proto nemohu dát za příběh ze deset.

Na P’Aofa je spolehnutí ve třech ohledech: netočí průměrné věci, neobsazuje béčkové herce a do 11. epizody zaručeně vsadí nějaký osudový zvrat. Udělal to v Bad Buddy a udělal to i v Last Twilight, ačkoli to pro vývoj děje vůbec nebylo nezbytné. Stačilo, aby Dayova matka popadla ty dva za ucho, posadila je ke stolu a vysvětlila jim, že v každém vztahu je nejdůležitější spolu komunikovat a že se odtamtud nehnou, dokud si to nevyříkají. Mhok by pak odjel vařit na Havaj, Day by se doma osamostatňoval, nemuseli by se rozcházet a nakonec by došli do přesně stejného bodu, jen klidnější cestou. P’Aof je ale přesvědčen, že divák si žádá drama a krkolomné zvraty, tak jim to dopřává, i když logika občas kulhá a chvílemi to působí jako chladně vykalkulovaná hra na city. Ve 12. epizodě jsem se trochu ztrácel ve skocích v čase dopředu a dozadu a přemýšlel jsem, jestli je právě rok 2027 nebo 2030 (seriál se totiž odehrával v současnosti – viz plakát na běh s datem 2023 v 7. epizodě). Navzdory těmto výhradám je to mimořádný projekt, jeden z nejlepších, jaké kdy byly natočeny. Jimmy a Sea ukázali, co umí. Hráli na oscara, do postav se doslova převtělili a předvedli koncert neverbálního herectví – Jimmy jediným pohledem a Sea jediným výrazem dokázali nahradit celé stránky textu. Nejpodceňovanější dvojice u GMM se ukázala jako možná nejtalentovanější (vedle dvojice FirstKhaotung). Dokonale se k sobě hodí, je vidět, že k sobě mají blízko i mimo kamery a já se těším na jejich další společné projekty. Doufám, že brzy nějaké budou...

Tento seriál vytvořil další milník ve světě BL. Žádný sexuální obsah, žádné násilí, žádné zbytečné drama, jen čistý život. Každá epizoda přivádí diváka k různým pocitům a zážitkům, a přiměje ho přemýšlet, co se bude dít dál. Každá sekunda této série je tak úžasně lidská, a rostoucí láska mezi Mhokem a Dayem je tak úžasně vykreslená, a tak úžasně přesahující příběh, kterému se nic nevyrovná. Naprosto dokonalé!

Jak já se na tento seriál těšila od prvního traileru, co vyšel. A zvlášť, když jsem věděla, že ho bude dělat můj nejoblíbenější režisér. A stálo to za to. Last Twilight je pro mě mistrovské dílo. Patří rozhodně mezi ty úplně nejlepší seriály. Hned od prvního dílu mě emocionálně rozhodil, žila jsem s nimi, střídal se u mě pláč, smích, obdiv, láska…nedokázala jsem se jen dívat a nic necítit. Výběr herců je naprosto skvělý, a to nejen pro hlavní pár, ale i všechny ostatní postavy. Z nich zvláště Mark a Namtan byli okouzlující a úžasní. Sea byl v roli nevidomého naprosto profesionální a Jimmy, náš spořádaný doktor ve své roli taky, myslím, že nemohli vybrat lepší dvojici. Úvodní melodie, když začínal seriál mi pokaždé přivodila husí kůži, jedna z nejhezčích melodií z BL seriálů a když z ní ještě vznikla Williamova píseň, tak už k dokonalosti nechybělo nic. Celý příběh se mi zaryl hluboko do srdce a už tam zůstane. A opět tu byla neuvěřitelná podívaná – natáčecí místa, kombinace barev, hraní si s detaily. P´Aof prostě umí udělat seriál krásný po všech stránkách. Ta křehkost, něžnost a zranitelnost prochází celým příběhem…všechno do sebe tak dobře zapadlo. Jediné co mi jen nepatrně narušilo celkovou atmosféru a příběh (a to je asi zaviněno i spíš mým očekáváním) byl konec, který mi nepřipadal stejně kvalitní jako zbytek seriálu, ale bylo tam pořád spousta krásných momentů, jsem už jen asi moc náročná. Každopádně to nic nemění na skutečnosti, že je tohle opravdu jeden z nejlepších seriálů a měl by ho vidět každý, já ho uvidím určitě ještě několikrát.
A jen tak mimochodem by podle mě každý člověk potřeboval mít kolem sebe někoho jako je Mhok, svět by byl krásnější místo a stačilo by se na něj dívat i jen srdcem.

Úžasný seriál 🥰