Podrobnosti recenze

Idea napravených delikventů opakovaně ve světové kinematografii dokázala, že chceme věřit v lepší svět. Je to faktor útočící primárně na city blokující rozum. Na stejnou kartu sází i političtí marketéři, kteří vytváří padouchy, proti kterým je nutné bojovat. V rámci boje za dobro, mnozí volí ještě větší zlo, tentokrát přelakované na dobro. Charakterovým změnám způsobeným jakoby mávnutím kouzelného proutku, jsem si zvykl. I často mylným představám o problematice. V tomto případě o nevidomých. Upřený pohled do prázdna, nevhodně rozmístěný nábytek, orientace v prostoru, po schodech, absence slepecké hole, bych přešel mávnutím rukou, ale jízda po eskalátorech mě pomyslně rozsekala. Role Day-e mi přišla nezajímavá a lehce předvídatelná. Stejně jako herecké pojetí. Mok na mě působil přesvědčivějším dojmem. Role potížisty se zhostil bravůrně. Změnu jsem mu však dlouho nevěřil. Jeho výraz nekorespondoval s rolí. Snad poprvé se mi stalo, že drtivou většinu vedlejších rolí hráli větší sympaťáci. Ženy působily mnohem přesvědčivěji a lépe se na ně dívalo. Stejně jako na Night-a. I přes všechny výtky jsem se s chutí dodíval do přeslazeného konce plného časových zvratů.