Podrobnosti recenze

Román Phillipa Bessona Nech těch lží, jenž nedávno vyšel v češtině, mě ke svému konci rozplakal. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších literárních zážitků v poslední době. O to více jsem se bál filmové verze, protože jsem byl přesvědčen, že takhle niterný text, se do filmové podoby bude adaptovat velmi obtížně a těžko mě zaujme, jako to dokázala Bessonova drobná knížka. Mýlil jsem se a jsem tomu velmi rád. Snímek režiséra a scénáristy Oliviera Peyona není zcela přesnou adaptací, ale to kouzlo, které má knížka, tu rozhodně zůstalo. Vzpomínky, účtování s minulostí, hledění do budoucnosti... Herecké výkony mě naprosto odzbrojily, stejně tak kamera, hudba, celá sekvence 80. let, kdy se dospívající člověk bál projevit jinakost... Střídání časových rovin je plynulé a přesně ve mně rezonovalo. Jako člověka, který svou jinakost dnes nemusí tajit, natož se za ní stydět, mě z toho, že dříve se mnozí lidé stejné orientace raději podřídili společenským konvencím, velmi mrazí. Snad se tahle doba už nikdy nevrátí.