Podrobnosti recenze

Téma zapovězené (nešťastné) lásky je naznačeno už na začátku filmu: na scéně divadla se odehrává tragický příběh Tristana a Isoldy. V jedné lóži tomuto dramatu přihlížejí dva manželské páry: Matteo, coby „citlivý intelektuál“, zatímco ostatní z kvarteta jsou v menší či větší míře „nevzdělanci“. A právě Matteo je později na pláži v Sabaudii zasažen tím nešťastným Amorovým šípem, když po dlouhých letech spatří „božského-neodolatelného-kouzelného-mladého-úchvatného-sošného-atd“ Davida, syna svých dobrých přátel (druhý manželský pár z divadelní lóže). Mimochodem, David je zde vykreslen spíš jako karikatura...;-)
Na tom, že je zralý ženatý muž znenadání a bez varování osudu okouzlen mladším mužem, není vůbec nic neobvyklého. Podobných příběhů se v reálném životě odehrává vícero a každý z nich se rozvíjí po svém. Věřím, že to pro takového muže, doposud skálopevně přesvědčeného heterosexuála, musí být hodně těžký okamžik a vyrovnat se s novými pocity není jistě vůbec lehké.
Tento film jsem si tedy pustil s velkým očekáváním a se stejným rozčarováním jsem ho i dokoukal. Všechny postavy (snad až na Diega) i samotný děj jsou totiž příliš schematické, působí nepřirozeně až křečovitě. Režisérův sklon k pathosu a tragédii je víc než patrný.
Náznaky „tajemna“, které nejsou dále rozvíjeny (neobjasněná smrt Leonardovy manželky, utopená dívka), a vedlejší postavy (Davidův strýc Leonardo a bizarní Matteova pacientka) jsou rušivé, jelikož pouze vzbudí divákovu zvědavost, aniž by ji ukojily.
Na druhou stranu nádherné záběry a uchvacující hudba oko i ucho potěší. A co si budeme nalhávat, i pohled na Mattea za tu námahu stojí...