Il compleanno / David's Birthday / Davidovy narozeniny (2009)

Film má pomalejší rozjezd, ale to mi nevadilo. Neměla jsem pocit, že by si David s Matteem vyloženě zahrával. Možná to ze začátku opravdu bral jako hru, zpestření nudných prázdnin s rodiči, ale postupem času mi přišlo, že opětuje Matteovu... Touhu? Lásku? Posedlost? Všechno dohromady?
Myslím, že od prvního okamžiku věděl, jak na něj působí, co cítí, i jak sám se sebou bojuje... jen mu to bylo jedno a nijak zvlášť mu nezáleželo na následcích.
David byl svobodný, takže teoreticky si myslím, že bylo na Matteovi, aby odolal. On byl ženatý, měl rodinu a závazky. I když... dá se touze, takové, jaká je nám tu ukazována, hluboké, všepohlcující, a doslova jdoucí přes mrtvoly, vůbec odolat? Možná kdyby Matteo hned po prvním setkání odjel... ale pokud byl konfrontovaný s vlastní touhou, která se s každým dnem zvětšovala a pohlcovala ho... nemyslím si, že to mohlo skončit jinak-
Tedy samozřejmě to mohlo skončit jinak?...
...ale ať jsem si představovala jakýkoli konec, tak takový, který ve filmu je, to opravdu nebyl??

Tak ako povedala jedna z žien vo filme, Dávid je pohľad pre bohov. Nik neodolá, dokonca ani mnohí heteráci. Film hlboký a spirituálny. Tak ako sexualita starovekého Ríma. Chlap sa rozplakal keď uvidel Dávida onanovať. Tak to je ...a veru nikdy inak. Krásny mladý muž je ako prízrak z večnosti, ako dúha na konci búrky ...ako sen.

Díky za film a titulky.

Film mě moc nezaujal, ale to neznamená, že nemůže bavit někoho jiného. Zejména pokud si ujíždíte ve špatných koncích na různé způsoby. Děj může být pro někoho zdlouhavý, bez větší průběžné gradace, což by mně ovšem nevadilo. Atmosférické filmy můžou být fajn, ale konec působil až příliš useknutě (a navíc se mně nelíbil). Film je navíc se spoustou nevysvětlených odboček, které tím tak trochu postrádají důvod přítomnosti.

Znovu si jej určitě nepustím, ale herecké výkony byly přesvědčivé a příběh ušel. Zpracování působilo takovým divadelním dojmem a připadalo mně, že příběh se odehrával ve starší době, než jakou vzhledem k přítomnosti mobilních telefonů měl zobrazovat.

Za mě nedotáhlá nuda. Příběh měl vcelku potenciál, místo toho jsem ale sledovala klasickou dovolenou čtyř dospěláků, kteří řeší své každodenní problémy, zatímco jeden z nich se zakoukal do mladého fešáka a neví, jak si s tím poradit. Btw mladý fešák vypadá jako andílek, kudrnaté vlásky, vypracované tělo a božský úsměv.. no, nic moc. Každopádně atmosféra byla nádherná, konec překvapivý, ale možná trochu přehnaný.. Znovu už se na to nepodívám, ale zas tak hrozné to nebylo.

Ľaknutý kapor, ktorý na konci švihne chvostom.

Dva spřátelené konvenční manželské páry kolem čtyřicítky, společná dovolená v pronajatém domě u moře. I když po těch letech manželství láska ještě úplně nevyprchala, zpod navyklých a formálních projevů přízně probublávají nedodiskutovaná témata, neuzavřené spory, nenaplněná očekávání, všechny ty kompromisy, které bylo nezbytné přijmout. Vlastně ale ještě není úplně pozdě, vrátka se teprve začínají uzavírat. Ještě by se dalo začít znovu.
Tím novým je pro psychoanalytika Mattea vzplanutí ke klasicky krásnému mladému synovi jeho přátel. Nijak unikátní téma ve filmu, literatuře i v životě. Unikátním rysem Il compleanno je ale velmi nezvykle nastolená otázka morálky: hned v úvodu odkazem na příběh Tristana a Isoldy, který lze chápat jako morálně problematický, téma Wagnerovy opery pak výrazně podkresluje i tragický závěr.
Filiberti se snaží navázat na dobré časy italské filmařiny, jak moc se to podařilo, na to bude mít každý svůj názor. Jeho divadelní režisérské začátky a orientace na klasiku jsou patrné. Objektivně lze filmu vytknout od počátku příliš snadno odhadnutelnou zápletku a velmi pomalé odvíjení děje, které vede k celkové zdlouhavosti. Rozhodně jde ale o počin, který se současnému standardu filmů s gay tématikou vymyká, a už proto stojí za vidění.

Pěkný film, ale za srdce mě nechytl. Od začátku je jasné kam celý film míří, ale to tak nevadí. Spíše mi vadí taková celková nudnost, chybělo trochu napětí.

Celkem ucházející melodrama o následcích jednoho vzplanutí. Co se tak asi může stát, když se zamilujete a navážete sexuální vztah se synem svých nejlepších přátel, k tomu jste muž ve středních letech a mate ženu a rodinu? Tak na to Vám odpoví Davidovy narozeniny. A jak se píše v obsahu, že je David velmi pohledný krasavec, tak mě ten vyhublej nosatec zas takový terno pro vzplanutí nepřišel.:-) Já mám podobné snímky v oblibě, proto zhlednutí snímku nepovažuji za zbytečné. Za mě 70%

Kvalitní film, do posledních detailů zcela domyšlený, někteří sice tady ve velmi dobrých a fundovaných komentářích mají lehké výhrady, ale já si myslím, že to právě ke snímku patří, pro mě nepředvídaný, překvapivý závěr, čekal jsem všechno možné, že to nedopadne dobře, ale ne zrovna takto.

Skoro se nechce věřit, že i dnes někdo dokáže natočit gay-film na takové úrovni, se silným, neočekávaným příběhem, živě zachycenými charaktery, výtvarně vytříběný a nabitý emocemi. Režisér evidentně zúročuje své zkušenosti z divadelní praxe, dokonale komponuje všechny složky filmu včetně hudby. S erotikou pracuje delikátně, ale o to sugestivněji. Rozhodně si nenechte ujít!!!

Melodramatické filmy s okázalými scénami, archetypálními postavami a osudovými příběhy nepatří k mým oblíbeným, ale v podání tohoto filmu jsem bez problémů na tuto hru přistoupil. Příběh má jasnou konstrukci a je budován postupnou gradací tak, že člověka více a více vtahuje do děje i přes veškerou svou předvídatelnost. Ta zde v podstatě má nezastupitelnou roli, protože je to žánrový film, který se hlásí k italským klasikám - opeře, antickým ideálům, Smrti v Benátkách... Film si taky hodně pohrává s nevyjasněnými motivy a scénami, které mu dodávají určitou neuchopitelnost a díky kterým se vymaňuje z řady dalších letních romancí, které servírují divákovi vše na podnosu.

Téma zapovězené (nešťastné) lásky je naznačeno už na začátku filmu: na scéně divadla se odehrává tragický příběh Tristana a Isoldy. V jedné lóži tomuto dramatu přihlížejí dva manželské páry: Matteo, coby „citlivý intelektuál“, zatímco ostatní z kvarteta jsou v menší či větší míře „nevzdělanci“. A právě Matteo je později na pláži v Sabaudii zasažen tím nešťastným Amorovým šípem, když po dlouhých letech spatří „božského-neodolatelného-kouzelného-mladého-úchvatného-sošného-atd“ Davida, syna svých dobrých přátel (druhý manželský pár z divadelní lóže). Mimochodem, David je zde vykreslen spíš jako karikatura...;-)
Na tom, že je zralý ženatý muž znenadání a bez varování osudu okouzlen mladším mužem, není vůbec nic neobvyklého. Podobných příběhů se v reálném životě odehrává vícero a každý z nich se rozvíjí po svém. Věřím, že to pro takového muže, doposud skálopevně přesvědčeného heterosexuála, musí být hodně těžký okamžik a vyrovnat se s novými pocity není jistě vůbec lehké.
Tento film jsem si tedy pustil s velkým očekáváním a se stejným rozčarováním jsem ho i dokoukal. Všechny postavy (snad až na Diega) i samotný děj jsou totiž příliš schematické, působí nepřirozeně až křečovitě. Režisérův sklon k pathosu a tragédii je víc než patrný.
Náznaky „tajemna“, které nejsou dále rozvíjeny (neobjasněná smrt Leonardovy manželky, utopená dívka), a vedlejší postavy (Davidův strýc Leonardo a bizarní Matteova pacientka) jsou rušivé, jelikož pouze vzbudí divákovu zvědavost, aniž by ji ukojily.
Na druhou stranu nádherné záběry a uchvacující hudba oko i ucho potěší. A co si budeme nalhávat, i pohled na Mattea za tu námahu stojí...

Čtyřicátník pozná kamarádova syna, který se vrátil po 5 letech z NY a zamiluje se do něj. Nevím, co dělal v těch předešlých letech, zřejmě nepotkal žádného kluka, díky kterýmu by si uvědomil, jaký vlastně je. Hmmm, nechápu, ale budiž. Že se s tím těžko vyrovnává, no, dejme tomu, ale proč se scénář podobá psychologicky řízené apokalypse, to teda nevím. Film je určený spíše pro tzv. rozebírače filmů - lze o tom hodně přemýšlet a diskutovat o psychologických rozborech duše, ale vesměs je to blábol.

Opäť pôsobivý film z Talianska. Príbeh o okúzlení, ktoré je spočiatku naznačené úsporne, len v gestách či pohľadoch, aby nakoniec predsa len našlo svoje naplnenie. Záver príbehu sa dal vytušiť, otázna bola skôr len forma zobrazenia a konečné dôsledky.

Velmi niterný pohled do rozpolcené duše milujícího otce a manžela Mattea, jemuž na první pohled učaroval kamarádův syn David, kerý se po pěti letech vrátil z New Yorku do rodné Itálie na oslavu svých narozenin. Z filmu čiší množství potlačované touhy, která musela explodovat. Bohužel v tu nejnevhodnější dobu.