Podrobnosti recenze

Jen vzácně se objeví remake, jehož kvalita se vyrovná původnímu filmu. Americká verze QaF svému originálu dosahuje sotva po pás. Je neuvěřitelné, jak se dá z perfektní předlohy uvařit takhle rozbředlý guláš. US verze je tu v popisu na hlavním panelu označena za "mnohem povedenější", autor ovšem neříká proč. Pokusím se tedy vysvětlit, proč to vidím opačně.

Základní otázkou je, z jakého důvodu tahle předělávka vůbec vznikla, ke všemu ještě tak brzy po britském vzoru. Nabízí se jediná srozumitelná odpověď: originál byl z mnoha důvodů nepřijatelný pro americkou cenzuru.

US verze je totiž pečlivě zbavená všech kontroverzních momentů. Hluboce dramatické situace se mění v povrchní melodramata, ambivalentní kouzlo našlapaných propocených barů je nahrazeno klimatizovaným metrosexuálním glamourem disco dancingů s povlávajícími go-go boys, kteří pozoruhodným kroucením svalnatých oblin pravděpodobně znázorňují cosi jako neodolatelnou mužnost. Provokativní patnáctiletý Nathan je pro jistotu proměněn v "legálnějšího" sedmnáctiletého Justina. Britský Phil smutně a trapně umírá po lajně, která nejspíš místo kokainu omylem obsahovala heroin, americkému Tedovi je dovoleno pouze velkolepě zkolabovat po zhltnutí GHB, což je pro jistotu ne zas tak moc ilegální party sajrajt. Zato sebou dlouho předlouho impozantně škube a poulí oči na znamení smrtelného ohrožení.

Nejvíc dostaly na frak obě hlavní postavy. Z anglického Stuarta se v podobě Briana stal explozivní hysterický neurotik s velmi nevěrohodnou "cool" maskou, nejistý a frustrovaný Vince se v Michaelovi změnil v nepříliš jímavého hodného chlapce do nepohody. Jedinou opravdu zajímavou postavou s uvěřitelným charakterem a konzistentním vývojem je pro mě Justin, i když mu hodně chybí k Nathanově strhující živočišné opravdovosti. Na zcela opačném pólu pak stojí hrůzný archetyp americké matky - Debbie, u které se až do konce nedokážete rozhodnout, jestli je to slabomyslná agresivní kráva nebo studnice životní moudrosti a porozumění. Podle všeho v tom nemají jasno ani sami scénáristé.

Všudypřítomné lechtivé scény sice nešetří nahotou, ale ve srovnání s původní verzí jsou i přes velice efektní kameru bezkrevné, sterilizované a připomínají spíš harlekýnské romance než skutečný sex. A to i přes všechno brutální přirážení a rozmanitost sexuálních technik. Opravdu dráždivé erotiky v nich moc nenajdete, zato však neopomínají zdůrazňovat středoškolsky čitelný imperativ o navlékání kondomu.

Hlavní hrdinové v britské verzi představují důsledně vyhraněné, svérázné a hluboce motivované povahy, v americkém pojetí jsou však téměř zaměnitelní a místo svých charakterů odehrávají sled situačně motivovaných příběhů. Jeden aby se neustále divil, co a hlavně proč vyvádějí. Vždy ovšem s náležitou mírou: namísto cracku a crystalu (ty jsou zde výhradním znamením nenapravitelné zvrácenosti) se tu pouze slušňácky funí nad lahvičkou poppers a maximálně dojde na nějaké krotké a společensky tolerovatelné taneční povzbuzovadlo. Umělá realita made in USA: penisů můžeš ochutnat nepočítaně, ale v sedmnácti raději proboha mezi rty neber cigaretu!

Vyprávění postrádá filmařský rytmus a dynamiku, dialogy jsou rozvleklé, ukecané a plné polopatistických pseudomoudrostí, prošpikovaných cool hláškami na kreativní úrovni sitcomů. Děj se větví do labyrintu peripetií, jejichž bezuzdná spletitost je omezena pouze hranicemi fantazie scénáristického think tanku. Konfliktní situace jsou nesmyslně vyhrocované, aby se pak mohly dlouho rozpatlávat a "řešit". Celá konstrukce až osudově připomíná Dallas nebo Dynastii, rozdíl je snad jedině v tom, že se tady nepřetržitě páří pokud možno každý s každým. To páření pak poskytuje periodické záminky k moralizujícímu žvanění o tom, že život není jenom páření a kalba, ačkoliv všechno ostatní mluví spíše pro opak. Záměrně píšu "páření", protože označovat zobrazované aktivity za sex by bylo přehnané, o lásce nemluvě.

Přeexponované emotivní vzryvy znemožňují opravdové herectví, herci proto působí dojmem béčkové kategorie (dbá se však na áčkový exteriér - cast je přehlídkou red-blooded fešáků, jimž je vesměs blízký známý americký mindrák pecs-biceps-sixpack, který zamořil svět posilovnami).
Herecké výkony hlavních představitelů v UK verzi jsou naproti tomu silné až brilantní a je až k nevíře, že se vesměs jedná o heterosexuální herce. Možná i proto působí jako normální a uvěřitelné lidské bytosti.

Tristní je také opulentní hudební doprovod: chybí jakýkoliv původní hudební motiv, který by měl sílu nést a posouvat nějaký význam. Místo toho se jen střídají ready made písničky v pozadí - působí to, jako kdyby někdo v zákulisí s vytrvalou neodbytností pouštěl rádio. Není to snad ani podklad - spíš taková podložka. Proti tomu má britská verze velice silnou hudební kompozici s pozoruhodnou orchestrací a hned na první poslech se vám zařízne nadlouho do hlavy. Nikdy nesklouzne do unylého sentimentu jako některé podkreslující songy, navozující zde spotřební americkou představu o emocích. Vezměte namátkou písničku Sexy Boy od Air: podívejte se, jakou sílu a razanci má v britské verzi a jak kýčovitě a slizce působí na jiném místě ve verzi americké.

Za zmínku stojí i fakt, že všechny postavy vynikají nadprůměrnou až vysokou inteligencí, uniformní fyzickou pohledností a vůbec jsou tak nějak celkově prima. Mají sice své poklesky a (dost často malicherné) konflikty, ale dovedou je vždycky odpovědně a hlavně správně vyřešit. Pokud se náhodou vyskytne nějaký zloduch, tak samozřejmě nemá šanci na sebemenší lidský rozměr. Všechno vcelku a nápadně připomíná nějaký sovětský film ze života komsomolců. Timur a jeho parta. Zásadní odlišnost je jedině v tom, že američtí komsomolci každodenně v jednom kuse vymetají darkroomy, což je opakovaně představováno jako charakteristická životní hodnota a málem až conditio sine qua non.

Nejzávažnější problém ovšem dosud uvedené detaily daleko přesahuje:
Britský seriál není nijak "politicky korektní" a vedle sebevědomé homosexuální identifikace nezakrývá ani drsnou, špinavou a bolavou stránku promiskuitní životní prázdnoty. Ta otevřenost ve svém důsledku dovede až magickou silou strhnout a připoutat i heterosexuální publikum, kterému nabízí spoustu autentických informací o neznámé a v mnoha ohledech šokující gay subkultuře. Zůstává přitom jasné, že gay subkultura není totéž co gay kultura.

Obávám se, že americká předělávka je stravitelná jenom pro gaye, kteří si ji mohou dosyta užít jako romantickou plavbu důvěrně známou krajinou: ostatní diváci v ní nenajdou nic, co už by tisíckrát neslyšeli od konfekčních gay aktivistů a velmi brzy je to přestane bavit. Ke všemu pak neustálá přehlídka sebevědomě natřásaných půlek a nekompromisních penetračních pohybů sice našince potěší, ale na heterosexuálního diváka může působit docela odpudivě.

Viděl jsem první sérii a půl druhé a připadalo mi, že dál už se dívat nedokážu. Nakonec jsem však přece jenom shlédl i zbytek. Je sice pravda, že od chvíle, kdy seriál opustí linii destruktivního mrzačení zcela nepochopené britské předlohy a začne rozvíjet vlastní zápletky, je jeho sledování o něco snesitelnější (především v třetí a čtvrté sérii). Jenže mnohomluvná rozvleklost bez smyslu pro rytmus a dynamiku postupně ohrožuje i nově vzbuzený zájem. A zároveň narůstá lítost nad tak grandiózní investicí, která by při troše soudnosti mohla vyjít úplně jinak.

Ale dopadlo to, jak to dopadlo: tenhle seriál ve skutečnosti není o homosexuální komunitě, ale jen o povrchním takzvaném homosexuálním životním stylu. Je opravdu pozoruhodné, jak často se pohled jeho autorů shoduje s pohledem a názory homofóbních anti-gay propagandistů. Výsledkem je zkrátka jenom velmi výstižná ilustrace drsně ironizujících a skvělých "gay a manley" opusů Franka Zappy. - Namátkou uvádím názvy některých předmětných písní v českém překladu: Velikost penisu, Jsem tak hezkej, Měj furt namazáno ať jde zlehka dovnitř, Čarovné prase, Proč mě to bolí když čurám, Yudova práce s vocasem, Jsi kretén, Slibuju že ti nevystříknu do huby, Klub Bahno, Bobby Brown ho hulí, Jsem moc gay, Byl jsem v tobě...
Zappu za obscénní texty pohnali před speciálně ustavený senátní výbor, snad mi to tady z téhož důvodu neumažou. Všichni přece víme, že je to ze života :-)