Podrobnosti recenze

Tento film udělal z debutující devatenáctileté Rity Tushingham přes noc hereckou hvězdu první velikosti a založil celý žánr britské nové vlny, označovaný jako "realismus kuchyňského dřezu". Tushinghamová i Murray Melvin v roli homosexuála Geoffreyho získali v Cannes 1962 ceny pro nejlepší herečku a herce.
Neméně skvělý je ovšem i výkon Dory Bryan v roli matky. Už jenom sami tito herci učinili z filmu jedinečný zážitek, o zbytek se postarali režisér Tony Richardson a výborná hudba Johna Addisona.
Dnes z časového odstupu oceníme i jedinečný realistický pohled na britskou realitu na počátku 60. let, kdy ještě nikdo ani trochu netušil, jak převratně se celá Evropa i svět v několika následujících letech promění. Samozřejmá přirozenost homosexuality jedné z hlavních postav vyvolala rozpaky nejen v Československu, ale i v samotné Británii, dokonce o to víc, že na rozdíl od Československa tam ještě stále byla homosexualita trestná (stejně jako ve většině evropských zemí). Proto ani neudiví, že ve filmu žádnou otevřenou homosexuální zápletku nenajdete - ale i tak šlo ve své době o průlom do společenského tabu. (Podobně zapůsobil o pár let později Felliniho Satyricon.)
Film patří ke zlatému fondu světové kinematografie a rozhodně stojí za to se na něj podívat.