L'homme blessé / Poraněný člověk (1983)

Netuším, jak Poraněný člověk mohl působit na publikum v době vzniku, ale za těch více než čtyřicet let notně zestárl. Notně nehezky zestárl. Patrice Chéreau (Královna Margot) natočil zcela beznadějný a bezvýchodný snímek, jehož sledování je hodně těžké, a divák si k němu cestu najde jen těžko. Za sebe musím zklamaně dodat, že výsledkem je bezútěšná prázdnota a de facto ztráta času. Necítit u sledování žádné emoce byl určitě Chéreuův tvůrčí záměr, ale výsledkem v mém případě bylo jen tupé zírání na televizní obrazovku. Pomalé tempo snímku by nevadilo, ale Poraněný člověk se ke svému konci notně vleče bez jakékoli intenzity. A bohužel i mladý Jean-Hughues Anglade v hlavní roli je pro mě určitým zklamáním. Jeho avizovaného osmnáctiletého kluka mu lze věřit jenom těžko. Je mi líto, tady zkrátka není vůbec nic. 

Poněkud iritující a na svou dobu nezvykle otevřený příběh mladého gaye. Film živě zachycuje rozhárané rodinné zázemí i neutěšenou materiální situaci, stejně jako nevyzpytatelné chování většiny postav. Zmíněný iritující efekt pak plyne z toho, že divák vůbec není schopen odhadnout, kam se děj bude ubírat, jak budou v konkrétní situaci postavy jednat. Tohle skutečně není žádná gay-selanka, ale dotyk reality.

Sonda do pařížských temných zákoutí, ze kterých na vás každou chvíli vybafne nějaký "úchylák" a nebo zoufalec.

Tedy … to byl nářez. Film mě naprosto překvapil a chápu, že má i spousty negativních reakcí, především z řad některých hetero diváků nebo zdejších tetek. Natočit takovýto film před tolika lety vyžadovalo i notnou dávku odvahy.

Film není pro každého a uvědomil jsem si, jak se tehdy žilo v době, kdy nebyla žádná elektronická komunikace, internet … Náhody, pohledy, smradlavé nádražácké záchodky. Tu osmičku dávám jen díky velmi dobrému výkonu hlavního představitele nešťastníka Henriho …