Podrobnosti recenze

Budu za černou ovci, ale mě film moc neoslovil. Rušivě na mě působila hlavně forma - jedna postava řekne tři věty, pak střih, další postava řekne své tři věty, pak střih, vloženy nějaké záběry a pak se to zase opakuje; bohužel je tento způsob zejména v dokumentech velice populární. Taky jsem si asi do poloviny nebyl jistý, zda jde o skutečný příběh nebo fikci zpracovanou dokumentární formou (nakonec jsem se musel podívat na IMDb) - mimo jiné mi totiž připadalo neuvěřitelné, že postavy, o nichž film pojednával, měly fotograficky a filmově zdokumentovány všechny okamžiky svého vztahu, jako kdyby záměrně, aby bylo co vysílat v budoucím dokumentu. Kromě toho se mně zdálo, že se film snaží být co nejdojemnější, že moc "tlačí na pilu".
Zkrátka mi tento způsob uměleckého ztvárnění vzpomínek na vztah nesedl. (Omezenost Američanů bych zde neřešil, homosexualitu by se ze života svého syna mohla snažit vymazat kdejaká rodina i v Evropě).