Podrobnosti recenze

Mladík pracující kdesi v kanceláři si "nabrnkne" sympatickou (ze všech postav mi přišla nejsympatičtější) servírku, ale velmi brzo k ní začne ochládat, zato stále víc navštěvuje jeden autoservis a automechanika, který mu spravuje jeho obstarožní automobil; a taky s ním chodí po výstavách a muzejích, protože dotyčný automechanik má umělecké sklony. Pak mu náš mladík jednou řekne, že ho miluje, automechanik to odmítne, nicméně nabízí přátelství, ale hlavnímu hrdinovi to nestačí, takže se po zbytek filmu potácí jako ve snách včetně náznaku pokusů o náhražkové vztahy. Konec je jakýsi nijaký (hlavní hrdina hraje na klavír, automechanik se dostal na uměleckou školu do New Yorku, servírka se odhodlala k vysněné dráze učitelky).
Hlavních slabin filmu je hned několik. Herecké výkony jsou mdlé, nikde není vidět nějaké větší vypětí citů; vztah hlavního hrdiny k servírce je kamarádský (ač v jedné scéně leží svlečení v posteli), stejně tak jeho vyznání lásky k automechanikovi připomíná svou zaníceností spíš oznámení úředníka za přepážkou. Dialogy jsou taky jalové, fádní, jakoby okopírované z tuctu jiných filmů, připadalo mně, že postavy něco říkají jen proto, aby něco vyplnilo situaci, ne aby vyjádřily něco niterného. Hudba se dá těžko hodnotit, kromě sem tam pár tónů na klavír ve filmu v podstatě žádná není.
Prostě je to film nižšího průměru, vlastně ani nevím, proč se mi nechce ho označit za vysloveně špatný. Bylo by naprosté plýtvání vlastními silami a časem pro tento film dělat české titulky a těch šest, kteří požádali o překlad, můžu ubezpečit, že vůbec o nic nepřijdou, když jim ty titulky nikdy nikdo neudělá.