Podrobnosti recenze

Jedinečný svět Jeana Geneta leží v krajině mezi sexem, násilím a smrtí a je plný lásky, zobrazované jako neustálý střet dominance a submisivity.

Ti, pro které má láska převážně romantický rozměr, by se do Genetova světa dívat neměli, leda že mají mimořádně odolný žaludek. Toto budiž pro jedny varováním, pro druhé pobídnutím :))

Genetovy romány i divadelní hry už byly zfilmovány mnohokrát, často za účasti režisérských a hereckých hvězd z nejvyšší ligy, ale mnohokrát se zároveň prokázalo, jak se Genet filmovému zpracování vzpírá.

V tomhle případě mám ale pocit stoprocentní kongeniality. Možná k tomu přispělo i to, že film není přímou adaptací některého z Genetových děl, ale spíš původní fikcí na genetovské motivy. Tři navzájem prolínané příběhy nesou názvy Hrdina, Horror a Homo.

Hrdina je o chlapci, kterého Bůh seslal na zem, aby potrestal své rodiče. Toto poslání splní ve věku šesti let, načež se vznese zpátky na nebesa, což samozřejmě všechny sousedy i policii náležitě vytočí.

Horror je příběh geniálního lékaře, který metodou "molekulární koagulace" vytvoří "hormonální sérum sexuální touhy" a pak udělá osudovou chybu, když svůj vynález omylem pozře. Nejenom, že se stane sériovým vrahem, ale navíc ještě rozsévá neobyčejně odpornou nákazu.

Homo obsahuje klasický genetovský materiál: ve věznici s nejvyšší ostrahou se dva vězni profackují až k prvnímu polibku, po němž následuje všespalující láska. Jejich vztah svérázným způsobem navazuje na dávné společné zážitky z pasťáku.

Každý příběh má vlastní filmovou stylizaci:
Hrdina je pojednán jako publicistický souhrn z tabloidní televize, což podtrhuje přesycené barevné podání.
Černobílý Horror je tématicky něco mezi Kabinetem doktora Caligariho a tvrdou školou Dashiella Hammetta, filmařsky něco mezi béčkovým scifi z padesátých let a ranou zombie vlnou z počátku let sedmdesátých.
I Homo je černobílý a svým kontrastním tónováním jako by odkazoval na krátký erotický film Zpěv lásky (Un Chant D'amour), který v roce 1950 režíroval sám Genet. Sekvence z pasťáku jsou stylizovány do světle sépiové barvy prastarých fotografií dráždivě oblečených chlapců z předpornografických dob.

V souladu s obrazovým stylem je odlišovaná i nápaditá a sugestivní hudba. Ani herecký přístup není uniformní a odpovídá charakteru jednotlivých příběhů.

Když to všechno sečtete, dostanete opravdu jedinečný a silný film.
Pro jistotu však připomínám i své úvodní varování! :))

P.S.
Perfektní a zasvěcený český překlad: titulky sice občas trochu kloužou v synchronizaci, ale dá se to strávit bez citelné újmy.