Podrobnosti recenze
7.9 12 10
(Upraven: Únor 28, 2015)
Celkové hodnocení
9.5
Příběh
9.0
Herecké výkony
10.0
Zvuk
9.0
Zpracování
10.0
Moc sympatický film z prostředí nápravného ústavu pro mladistvé v Anglii za 2. světové války. Vychází ze skutečného životního příběhu irského spisovatele Brendana Behana, který je hlavní postavou snímku. Scénář umně spřádá několik tematických rovin: zobrazení absurdity nenávisti mezi národy, která nevede k ničemu jinému než ke krveprolití, citové a sexuální dozrávání mladého rebela, který najednou zjišťuje, že i k osobě stejného pohlaví může cítit víc než kamarádství, a konečně duševní přerod hlavního hrdiny, kdy se ze zarputilého atentátníka stává spisovatel (a působí to zcela přirozeně!).
Ke kvalitě filmu výrazně přispívá zdařilý výběr herců do všech rolí i jejich herecké výkony. Nevím, jestli hlavní představitel Shawn Hatosy takhle mluví i normálně, nebo zda byla ta drobná vada řeči součástí role, v každém případě je to neskutečně roztomilé. :) Velmi mě potěšil i Michael York, kterého jsem nikdy moc nemusel, ale tady ve vedlejší (ale důležité) roli ředitele ústavu působí nesmírně sympaticky. Pro mě a pro všechny, kteří mají rádi Oscara Wildea, obsahuje film jako bonus citace z "Jak je důležité míti Filipa". Sekvence, kde chovanci tuto hru secvičí a pro své "kolegy" sehrají, patří k nejzdařilejším částem filmu. Konec není na první pohled přiliš veselý, ale právě vzhledem k určité vnitřní katarzi, ke které hlavní postava dospěje (a s ní ideálně i divák), určitě nelze vnímat vyznění filmu jako negativní.
Ke kvalitě filmu výrazně přispívá zdařilý výběr herců do všech rolí i jejich herecké výkony. Nevím, jestli hlavní představitel Shawn Hatosy takhle mluví i normálně, nebo zda byla ta drobná vada řeči součástí role, v každém případě je to neskutečně roztomilé. :) Velmi mě potěšil i Michael York, kterého jsem nikdy moc nemusel, ale tady ve vedlejší (ale důležité) roli ředitele ústavu působí nesmírně sympaticky. Pro mě a pro všechny, kteří mají rádi Oscara Wildea, obsahuje film jako bonus citace z "Jak je důležité míti Filipa". Sekvence, kde chovanci tuto hru secvičí a pro své "kolegy" sehrají, patří k nejzdařilejším částem filmu. Konec není na první pohled přiliš veselý, ale právě vzhledem k určité vnitřní katarzi, ke které hlavní postava dospěje (a s ní ideálně i divák), určitě nelze vnímat vyznění filmu jako negativní.
