Podrobnosti recenze

Velmi cenná ukázka, jak se část sovětské společnosti v době perestrojky snažila vypořádávat s minulostí i nevábnou současností. O armádě vzniklo tehdy více kritických filmů, byl to jednak následek frustrace z afghánského tažení a ze zkušeností, které si odtud vojáci přivezli, jednak narůstající rozpor mezi demokratizující se společností a tradičním armádním drilem, v němž lidský život byl bez hodnoty a vojáci žili v poměrech nedůstojných civilizovaných lidí 20. století. V dnešním Rusku by takový film už asi vzniknout nemohl. Současně je ve filmu viditelná snaha o jakýsi přesah k neurčitému "metafyzičnu", o specifickou poetiku, opět reakce na předchozí léta nuceně materialistického vidění světa a realistickou tvorbu (znalec by množná odhalil i přímé odkazy k pravoslaví).

Homoerotické motivy tvůrce nejspíš vůbec nenapadly - nejde o homoerotiku vždy, když jsou k vidění nazí kluci. V daném případě se tvůrci nejspíš snažili o zobrazení nedůstojných podmínek života v armádě, nebo o symboliku (nahota vojáčka stojícího před důstojníkem jako symbol totální bezmoci a vydanosti, a šíře jako symbol postavení celé společnosti ovládané brežněvovskou gerontokracií). Aby se mohla líbit scéna masové vzájemné výpomoci při hygieně, je nezbytné přehlédnout, že nejde o spontánní projev kamarádské důvěrnosti, ale o plošně nařízenou odindividualizovanou intimitu.