Podrobnosti recenze

Stockholm osmdesátých let, v partě kamarádů (kamarádů v životě i v posteli) jednoho po druhém neúprosně vybíjí AIDS. Na ústřední dvojici kluků, kteří do děje vstupují ještě jako teenageři, a kteří si naplněný život gaye museli na svých rodinách vyvzdorovat, jeden z nich za cenu zavržení, je tragičnost situace zobrazena zvlášť drásavě, v závěru ale i s náznakem naděje, bohužel už jen pro jednoho z nich.

Pokud jsme v seriálu De halvt dolda už nahlédli pod pokličky v kuchyni režiséra Kaijsera a scénáristy Gardella, nebudeme překvapeni, že silný příběh je odvyprávěn silnými obrazy, z nichž některé nám budou připadat přeexponované, útočící na city silně i v měřítcích tak tragického dění. Přitom, i když si to uvědomíme, nepřijde nám, že je to laciné, nevkusné nebo vypočítavé. U téhle autorské dvojice lze věřit, že to je jejich pracovní postup, který na prvním místě usiluje o maximální účinnost sdělení, teprve až na druhém snad o plnou kasu nebo politický profit.

Nelze nesrovnat s americkým Normal Heart na stejné téma, který je dryjáčnický, citově vyděračský a politicky útočný. Z Normal Heart čiší přesvědčení, že promiskuitní část gayů má na svůj životní styl svaté právo, zatímco společnost je povinna ihned, bez řečí a bez ohledu na reálnou účelnost uvolnit neomezené prostředky na léčbu následků. Švédský seriál je politicky neutrální, ani náznakem se nepokouší zpochybnit individuální odpovědnost kohokoli za vlastní osud. A nezvedá moralizující a kárající prst nad těmi, kdo při práci s nemocnými (a mrtvými) měli strach, velmi pochopitelný.

Hrůzy prvních let pandemie AIDS jsou naštěstí za námi, což by nikoho nemělo ukolébat k falešnému pocitu bezpečí. Určitě bychom neměli zapomenout, o kolik talentovaných a schopných lidí, kteří mohli vytvořit mnoho dobrých a krásných věcí, jsme při ní přišli.