- Filmy
- Filmobanka
- Torka aldrig tårar utan handskar / Nikdy neotírej slzy bez rukavic (2012)
Torka aldrig tårar utan handskar / Nikdy neotírej slzy bez rukavic (2012)
Základní informace o filmu
Sekce a rozdělení filmů
Trilogie vypráví příběh o boji gay komunity s AIDS ve Švédsku v 80. letech minulého století, v době, kdy se o této nemoci nevědělo téměř nic. Hlavními hrdiny jsou dva mladíci Rasmus a Benjamin. Devatenáctiletý Rasmus si v rodné konzervativní vesnici vytrpěl dost, a tak se konečně stěhuje do Stockholmu, kde potkává bohéma Paula. Díky němu se seznamuje s Benjaminem. Ten pochází z rodiny jehovistů, ve které je homosexualita naprosto nepřijatelná. Oba hrdinové nacházejí nové přátele, novou rodinu a také svou vlastní identitu. Příběh vypráví o přátelství, o životní lásce, o schopnosti naplno si užívat života a o svobodě, ale také o nemoci, utrpení, osamělosti, smrti, o nepochopení a zavržení ze strany těch nejbližších.(Lucka.S)
Uživatelské recenze
Evokovanie atmosféry Štokholmu 80. rokov mi prišlo omnoho solídnejšie (oproti ekvivalentu v It's a Sin) - kombináciou vkusného retro tónovania, "filmového zrna", dobových artefaktov aj archívny záberov z ulíc. Väčšina postáv nie je tuctovo pekná, dokonca sa tu dajú nájsť zaujímavé charakterové vady ktoré z niektorých z nich robia svojim spôsobom anti-hrdinov. A samozrejme ten povestný gay "bitching", ktorý je na jednej strane vtipný a na druhej trochu chladne krutý...
Vytkol by som snáď len televíznu rozvláčnosť (nie som si úplne istý že 3 hodiny sú oprávnené - ale tak, každá epizóda bola vysielaná samostatne a musela mať svoj vlastný dejový oblúk), to že Rasmus je v podstate karikatúra tupého hedonistického (a trochu sebeckého) anjelika a Paul zasa typická diva/matrona alternatívnej gay rodiny, aj keď zahraný bravúrne a so svojim vlastným svojrázom. Našťastie príbeh ťahá Benjamin v podaní Adama Lundgrena - trochu zakríknutý a upnutý, trochu zvedavý, dobrák od kosti, primerane citlivý, zdravo nehysterický kľuďas.
Osviežujúco neobvyklé mi prišlo situovanie Benjamin do rodiny Jehovových svedkov - téma ich za vlasy pritiahnutých fantázií raja, verzus sterilnej reality ktorú vytvárajú tu a teraz na zemi ... ktorá sa zaujímavo tiahne celým filmom a zapája v zaujímavých parafrázach - ako aj niečo čo sformovalo Benjaminov dobrácky charakter, ale zároveň "obohatilo" jeho životný príbeh o naozaj surreálne scény. Sociálny pohreb zaživa - s koláčmi, kávou, kvetmi a láskavými slovami - bol dokonale mrazivý. Bolo zaujímavé vidieť porovnanie s podobne vidiecky konzervatívnou rodinou Rasmusa, ktorá bola ale predsa omnoho svetskejšia, s ľudkejším vzťahom rodičov k nemu aj k "druhému synovi". Záverečný zvrat pred pohrebom Rasmusa (tu nie je čo prezrádzať, ide predsa len o AIDS) bol na jednej strane dokonalou jedovatou poznámkou na dejinné prazáklady vzťahu medzi heterákmi a queer ľuďmi ("nemáme s Tebou dobrý vzťah, ale Tvoje telo je naše" či "vyvlastníme Ťa aby sme urobili šou pre rodinu a susedov, pred ktorými zamlčíme celý Tvoj život aj toho koho si miloval") - teda totálna objektifikácia zamaskovaná pokrvnou väzbou, šplech do očí, nežná neľudkosť. No na druhej strane mi až protirečila s predchádzajúcimi scénami zbližovania a podpory medzi Benjaminom a Rasmusovými rodičmi. Ten trpký odkaz stál za to, no rozpor v jednaní v rámci jednej epizódy bol príliš markantný. Silné boli scény aj divadelného pohrebu či Benjamina ktorý sa po desaťročiach snaží vyrozprávať svoj príbeh rozpačito (ne)načúvajúcemu skoro-cudzincovi, bolesť ktorú neḿal príležitosť vypovedať a dostať von. Medzi riadkami to vypovedá tak veľa, aj bez toho aby na to film ukazoval prstom.
Vo výsledku - silný príbeh, aj keď trochu zbytočne rozvláčny, silné odkazy, aj keď za cenu protirečení v chakaterizácii.
* Bod naviac za fakt prvotriedne titulky (aj s vysvetlivkami) od Lucky.
Pokud jsme v seriálu De halvt dolda už nahlédli pod pokličky v kuchyni režiséra Kaijsera a scénáristy Gardella, nebudeme překvapeni, že silný příběh je odvyprávěn silnými obrazy, z nichž některé nám budou připadat přeexponované, útočící na city silně i v měřítcích tak tragického dění. Přitom, i když si to uvědomíme, nepřijde nám, že je to laciné, nevkusné nebo vypočítavé. U téhle autorské dvojice lze věřit, že to je jejich pracovní postup, který na prvním místě usiluje o maximální účinnost sdělení, teprve až na druhém snad o plnou kasu nebo politický profit.
Nelze nesrovnat s americkým Normal Heart na stejné téma, který je dryjáčnický, citově vyděračský a politicky útočný. Z Normal Heart čiší přesvědčení, že promiskuitní část gayů má na svůj životní styl svaté právo, zatímco společnost je povinna ihned, bez řečí a bez ohledu na reálnou účelnost uvolnit neomezené prostředky na léčbu následků. Švédský seriál je politicky neutrální, ani náznakem se nepokouší zpochybnit individuální odpovědnost kohokoli za vlastní osud. A nezvedá moralizující a kárající prst nad těmi, kdo při práci s nemocnými (a mrtvými) měli strach, velmi pochopitelný.
Hrůzy prvních let pandemie AIDS jsou naštěstí za námi, což by nikoho nemělo ukolébat k falešnému pocitu bezpečí. Určitě bychom neměli zapomenout, o kolik talentovaných a schopných lidí, kteří mohli vytvořit mnoho dobrých a krásných věcí, jsme při ní přišli.
... a proto - "nikdy neutírej slzy bez rukavic, pač nevíme, co těm klukům vlastně je..."
Tak na tohle hutné a depresivní drama, z dob, kdy se o AIDS vědělo úplné hovno, a mluvilo se o něm hlavně jako o nemoci homosexuálů, mě upozornila uživatelka petule611 a já jí za to děkuji. Film je rozdělen na tři části - Láska, Nemoc a Smrt. Začíná to utrpením a umíráním, našich hlavních hrdinů a postupně se začíná rozvíjet, jejich silný životní příběh. Alarmující snímek, pač v poslední době, se na AIDS jako smrtící nemoc, celkem dost zapomíná, ale stále tu je a ještě dlouho bude. U sledování mi bylo opravdu úzko a několikrát jsem měl slzy na krajíčku, takhle vykreslit onu atmosféru dané doby, coming outu, zamilovanosti, nenávisti, bolesti fyzické i psychické, pochopení i nepochopení rodičů, fatálního zjištění, smrti a podat přesvědčivé herecké výkony, tak to umí asi jen Švédové. V poslední době, začínám severské tvorbě, přicházet na chuť. Za mě 90%
I když je odlišná, není ani o trochu slabší: stoprocentně doporučuji!
K titulkům: nejvtipnější je, že se za chyby omlouvá někdo, kdo chyby nedělá.
Budu se asi opakovat ale nelze jinak. Filmy na podobné téma už jsem viděla spoustu jak už zde bylo mnohokrát řečeno avšak tento snímek mně doslova přikoval k židli.
Třídílná minisérie která je natočená podle pravdivých událostí ve Švédsku, kdy o nemoci jménem AIDS se toho ještě moc nevědělo. Příběh ve Vás nechá velice silný a emotivní zážitek a jestli ne tak musíte být z kamene. Nejsilněji na mně zapůsobila třetí část, kterou jsem celou probrečela a u které jsem si musela udělat přestávku. Scéna kdy sedí Benjamin s Holgerem na lavičce a vykládá o Rasmusovi je srdcervoucí. Tento film nebo chcete-li seriál bych zařadila mezi nej TOP a neváhala bych jej nominovat na Oscara. Severská kinematografie má opravdu něco do sebe. Vřele doporučuji.
Také se připojuji k poděkování týmu titulkářů
Chvíli seš na ně nasranej. chvíli to nechápeš, chvíli je miluješ a pak to celý obulíš ...
PS: Itchymu sice vadilo, že byl "film dost dlouhý" – ale tak ono to není film, ale minisérie. Každý ze 3 dílů má hodinu. Takže se určitě nenechte odradit délkou! :-)