Podrobnosti recenze

Velmi efektně odvyprávěný příběh o síle manipulace. Za slabinu může být považována přeexponovaná postava manipulátora: podle toho, jak si kamera vysloveně pochutnává na mimických kreacích a gestech herce, odpovídalo to režijnímu záměru. Je ale možné, že v maďarské společnosti se takový typ ještě vejde do mezí normy. Přirozeně působící postavy matky a syna jsou s ním ve značném kontrastu, který snižuje věrohodnost příběhu, krom jiného i proto, že jsou příliš snadnou kořistí. Homosexualita zde slouží jako jedna z jednoznačně záporných charakteristik postavy a jako příčina tragédie.

Film pochází z roku 1989, přičemž maďarská společnost měla tehdy na cestě ke změnám nejméně roční náskok před námi. V kulisách reálného socialismu (jiné tehdy ještě nebyly) se odehrávaly pokusy nabízet divákům novou podívanou, jenže nikdo nevěděl, kterým směrem a jak daleko se společenské proměny budou opravdu ubírat. Točily se proto divácky atraktivní filmy nově vyšperkované vyhrocenými dramaty z oblastí dosud tabuizovaných a opepřené dosud nepřípustnou erotikou. Jenže ty filmy se skutečným společenským problémům své doby důsledně vyhýbaly - všichni si pamatovali, jak normalizátoři zametli s exponenty roku 1968, nikdo nechtěl riskovat, že by v případě, kdy by vývoj "vzal faleš", dopadl stejně. Od nás si z té doby připomeňme třeba Olmerovy Bony a klid nebo Smyczkovo Proč?, které dramaticky, líbivě a zdánlivě odvážně popisovaly jevy sice nápadné, atraktivní, ale naprosto okrajové (a všechno vždy s přehledem a přiměřeným důrazem vyřešili stateční a neúnavní soudruzi z Veřejné bezpečnosti). Charakteristickým příkladem je i zaslouženě zapomenutá Urbanova Horká kaše, legračním hybridem je Troškovo Zkouškové období, do kterého byly dodatečně, trapně a neuměle vestříhány záběry studentské stávky.

Jde zkrátka o filmy z určitého mezičasí, stavu nejistoty, a Mielött befejezi röptét a denevér mezi ně dokonale zapadá.