Podrobnosti recenze
6.2 7 10
(Upraven: Prosinec 11, 2015)
Celkové hodnocení
5.8
Příběh
3.0
Herecké výkony
7.0
Zvuk
5.0
Zpracování
8.0
"Co je, je špatné," charakterizuje Čapek komunistickou agitaci ve slavném eseji. Také tvůrci tohoto filmu se řídili stejnou zásadou. Příběhy z nápravných zařízení pro mladistvé se točí jako na běžícím pásu, úspěch je zaručen tím, že citlivé duše se vždy rozteskní, vlastně právem, protože ať se tam někdo ocitne kvůli svým lumpárnám, nebo jen nepřízní osudu, vždy je to handicapující start do života.
Vše, co jste viděli ve kterémkoli takovém filmu, uvidíte i zde, a tvůrci nadšeně přidali i pár vlastních nápadů (že by vychovatel zasypal chovance zaživa do hrobu, to mi v rámci žánru přijde celkem původní). Ředitel ústavu? Pervert. Vychovatelé? Perverti. Matka hrdiny? Mrcha. Otčím hrdiny? Buranský hajzl. Kamarádi? Zklamou. Spoluchovanci? Šikanují. A že se příběh odehrává v pasťáku spravovaném církví, to snad ani není třeba zmiňovat. Ostatně i sám Wolfgang, kterého tam matka odklidí, aby nepřekážel jejímu laškování s novým partnerem: v noci se mu zdá o erotických scénách s vlastní matkou, a když si s ním chce pohrát dcera ředitele, málem ji znásilní. Ve filmu téměř doslova není scéna, ba ani záběr, kde by se nedělo něco negativního, násilného, surového, tragického.
Napřed se zdá, že příběh o perverzi strhl tvůrce natolik, že natočili perverzní dílo. Až závěr odhalí pravdu sdělením, že od roku 1945 prošlo v NSR asi třemi tisíci takových církevních a státních zařízení přes 800.000 dívek a kluků, ale až od roku 2010 se mluví o jejich odškodnění. Odškodnění pro 800.000 lidí, ach ano, to stojí za dobře opepřenou lahůdku, obratní advokáti mohou vyprávět. Ten film není perverzní, jenom ... řekněme ... chytrý.
V podstatě vůbec nejde o film s gay tématikou. V několikavteřinové scéně jeden z chovanců odhalí, že má vztah s vychovatelem (Max Riemelt). Tento moment nemá jiný cíl, než zdůraznit zvrhlost vychovatelů, homosexualita zde sehrává čistě zápornou roli. A to je vše.
Jinak jde ale o dobře natočený film, a výkony představitelů klíčových rolí jsou pozoruhodné.
Vše, co jste viděli ve kterémkoli takovém filmu, uvidíte i zde, a tvůrci nadšeně přidali i pár vlastních nápadů (že by vychovatel zasypal chovance zaživa do hrobu, to mi v rámci žánru přijde celkem původní). Ředitel ústavu? Pervert. Vychovatelé? Perverti. Matka hrdiny? Mrcha. Otčím hrdiny? Buranský hajzl. Kamarádi? Zklamou. Spoluchovanci? Šikanují. A že se příběh odehrává v pasťáku spravovaném církví, to snad ani není třeba zmiňovat. Ostatně i sám Wolfgang, kterého tam matka odklidí, aby nepřekážel jejímu laškování s novým partnerem: v noci se mu zdá o erotických scénách s vlastní matkou, a když si s ním chce pohrát dcera ředitele, málem ji znásilní. Ve filmu téměř doslova není scéna, ba ani záběr, kde by se nedělo něco negativního, násilného, surového, tragického.
Napřed se zdá, že příběh o perverzi strhl tvůrce natolik, že natočili perverzní dílo. Až závěr odhalí pravdu sdělením, že od roku 1945 prošlo v NSR asi třemi tisíci takových církevních a státních zařízení přes 800.000 dívek a kluků, ale až od roku 2010 se mluví o jejich odškodnění. Odškodnění pro 800.000 lidí, ach ano, to stojí za dobře opepřenou lahůdku, obratní advokáti mohou vyprávět. Ten film není perverzní, jenom ... řekněme ... chytrý.
V podstatě vůbec nejde o film s gay tématikou. V několikavteřinové scéně jeden z chovanců odhalí, že má vztah s vychovatelem (Max Riemelt). Tento moment nemá jiný cíl, než zdůraznit zvrhlost vychovatelů, homosexualita zde sehrává čistě zápornou roli. A to je vše.
Jinak jde ale o dobře natočený film, a výkony představitelů klíčových rolí jsou pozoruhodné.
