Podrobnosti recenze

Klíčem k filmu je osobnost spoluautorky scénáře, literární vědkyně, germanistky, překladatelky a spisovatelky Radky Denemarkové. Její literární práce jsou intelektuální konstrukty; jak i tento film dokládá, mnohdy působí tézovitě a agitačně, logika a působivost dramatické linie jsou potlačeny jako méně podstatné. Denemarková se považuje za bojovnici za nápravu postavení znevýhodněných společenských skupin, v rámci toho také za feministku: nepochybně jí opravdu je. Připomeňme si i, že je autorkou rozsáhlé monografie o Petru Léblovi.

Jako gayové se pochopitelně zaměřujeme na postavu gaye Tonyho, pro tvůrkyně je ovšem hlavní postavou Ema, žena trpitelka, která se cítí být necitlivým panovačným okolím donucena k pokusu najít útočiště v netradičním vztahu. Gay je namodelován jako chápavý, citlivý, povolný, sice v zásadě muž, ale s potlačenými znaky mužské dominance, tedy ve feministickém vidění světa model muže žádoucí, pro budoucnost lidstva nezbytný, mají-li se role mužů a žen opravdu vyrovnat. Ovšem i takovýto málo mužný muž nemá na světě jakékoli jiné poslání, než plnit přání žen a činit je šťastnými. V tom - a jenom v tom - má spočívat i jeho vlastní štěstí; na nic jiného nemá nárok, protože k čemukoli jinému je zbytečný. Dle Denemarkové je síla ženství schopná dokonce i gaye dovést k tomu, aby svou homosexualitu i ostatní zájmy odsunul stranou a prosil i žebronil o udržení neperspektivního vztahu, a jen díky zdravým ženským instinktům a moudrosti Emy vztah končí. Protože je přeci jen trochu muž, nezaslouží si Tony, aby se autorky zbývaly otázkou, jak si poradí se zmatkem, který mu Ema vnesla do života. Jistě právem je to Ema, kdo sklízí benefity této životní epizody: prohlédla. Ovšem jen trošičku. Ještě stále to není ona, kdo odpovídá za svůj osud i za to, že kdysi z pohodlnosti a lenivosti přijala řešení připravené jinými. To "oni jí zatajili, že může být samostatná"...

Denemarková v dialozích s rodiči Emy zesměšňuje klišé, jimiž většinová společnost gaye častuje. Mysleli bychom, že vhled do postavení společenských menšin by ji mohl dovést také k zasvěcenému a taktnímu zobrazení gayů, jenže její postavy Tonyho a ostatních gayů jsou plně v souladu s tradičními představami heterosexuálů o homosexuálech jako figurách v nejlepším případě komických, jsou to především klišé o gayích, co vytváří zábavnou obálku, díky níž se lze na film dívat. A ve vlastních klišé feministických pak Denemarková nejen tone, ale, jak film MY 2 ukazuje, nejspíš se v nich už i utopila.