Podrobnosti recenze

Příběh mladého architekta Bruna, ženatého, se synkem. Brunovi osud přinese prestižní zakázku a vzápětí i milence Fera, s nímž si poprvé v životě naplní homosexuální touhy: věděl o nich dávno, volil ale konvenční manželství. Sám si není jistý, je-li hetero- či homosexuálem, a pohybuje se stále někde mezi obojím - odtud zřejmě i název filmu. Jakkoli působí sympaticky a citlivě, je neschopný chápat potřeby těch druhých, i když je k sobě připoutal. Ve třech vložených dějových cyklech zopakuje tutéž chybu - rodina, zákazník i milenec podle něj mají v nejistotách čekat, dokud si nevyřeší své problémy a nějak se nerozhodne, a můžou se zatím jít třeba pást. Výsledek je očekávatelný. Děj je docela obratně, nenásilně, doplněn úvahami o architektuře a společenských vztazích, které vyjadřuje.

Jde o prvotinu chilského režiséra Marconeho, v čemž je zřejmě zdroj některých nešikovností, zejména trojí zopakování téhož Brunova pochybení připravuje děj o gradaci. Na takovou míru lidské nezralosti a nezkušenosti je Bruno přeci jen už trochu starý, a na prestižní práci, která má poznamenat tvář města, zase dost mladý. Ohromným plusem ale je, že film není vyšperkován umělými dramaty, levně líbivými scénami atp. - můžeme ho přijmout jako obraz reálného života.

Na diváky gaye myslel Marcone hned v úvodu: pár vteřin po začátku už vidíme Bruna nahého zepředu, když se ukládá ke spánku, a po pár dalších vteřinách zezadu, když ráno onanuje. Divák tedy nekupuje zajíce v pytli. Marcone také gayům přisuzuje moudrost: jak ukazují polibky, Brunův milenec po něm po všech peripetiích ještě stále touží, dokáže ale vidět sobectví, s nímž se zachoval i ke své rodině. Ženské, které urvou ženáče, tuhle prozíravost obvykle nemají, a pak se diví... :)