En la gama de los grises / V odstínech šedé / In the Grayscale (2015)

Patrně jedna z nejpůvabnějších gay romancí vůbec. Příběh není sice sám o sobě nic nového pod sluncem, ale odehrává se v atraktivním prostředí chilské metropole a Emilio Edwards a Francisco Celhay jsou sexy sympaťáci, díky nimž se veškeré nedokonalosti stávají zbytečnou malicherností. Tenhle film si prostě musíte prožít i užít zároveň.

Milý film, výborní herci, rozpačitější scénář, zvlášť ve druhé polovině. Ten příběh se mohl stát (a stává) ledaskomu z nás.
Jihoamerické snímky jsou - pro nás Evropany- vyprávěny trochu ospale, ale jakmile klidnějšímu tempu příjdete na chuť, film si vás získá. Určitě doporučuji.

Nevím čím to je, že zrovna ti jihoameričané dokážou takové pěkné, jednoduché, civilní filmy s gaytemetikou. Celkem realistickej příběh, takhle se to prostě v životě i v lásce stává. Nevadí mi, že se nic jednoznačně nevyřeší. Tak jak příběh plyne v průběhu, odplouvá i na konci. Do pětky mi bohužel chybí ještě trochu větší hloubka postav, přílišné skoky ve scénáři, trochu lepší výkon Francisca Celhaye v roli Bruna. Ale jinak krásná atmosféra města, kamera, hudba.

To byla na rozdíl od Soft Lad očividně áčková produkce, i když je ironie, že bylo též vidět, že Chile je daleko chudší země než Velká Británie (přitom hrdinové pocházeli ze stejné - střední - vrstvy a film se odehrával v hlavním městě). I drama bylo propracovanější, ačkoli nedošlo k tak vypjatým scénám jako v tom britském. Otázka ale je, jestli je přijatelnější jasné, i když papírové rozuzlení, nebo reálnější vyznění do ztracena, přesněji do téměř titulní šedé zóny (tedy je i míra gay obsahu dle mého akorát). Přitom chilský film měl jednoho aspoň sympatického gaye ("Myslel jsem, že všichni gayové sní o tom, že svedou heteráka." "Ne. Já jsem buzna, ne politik. Obracet někoho na jinou víru není můj styl."), navíc bylo jistě potěšitelné, že jako vyoutovanej byl mnohem více v pohodě než zmatený bisexuál. Ten sice svůj problém řešil férověji než jeho britský protějšek, ale zase klidně hodil celodenní starost o dítě na manželku, aby si mohl v klidu něco ujasňovat. A to měl nakonec ještě štěstí, že mu scénárista i z její pozice vyšel vstříc.

pěkný film, stojí za shlédnutí, vše ostatní je napsáno níže

Film, na který jsem se těšil, mi dal poněkud méně, než jsem očekával, a to nejen příběhem, ale i hlavní postavou snímku. Celkový dojem je nerozhodný tak, jako hrdina sám a jen lehce nadprůměrný. Oceňuji výraznější postavy Fera a Soledad.

Vše podstatné už napsali ostatní, tak jen stručně. Nijak výjimečný příběh ženatého gaye (bisexuála?) má jihoamerický filmařský šmrnc: neokázale krásnou kameru, která zaujme kompozicí jednotlivých záběrů i nevyumělkovanou barevností, a dobře zvolené typy v hlavních rolích, tedy žádné namakané manekýny, ale takové dva normální chlápky. Určitě to stojí za zhlédnutí!

Námět zmateného ženáče není nic nového, ale pokud jeho zpracování neuráží, bývají to příběhy, které většinou nějakou hloubku mívají. Kvalit žánrově podobného snímku "Segunda piel" sice nedosahuje, ale zpracování skutečně neuráží, ba co víc, patří mezi lepší průměr zdejší nabídky. Casting, kamera i zpracování příběhu jsou dobře zvládnuté. Scházelo mi snad jen větší přitlačení na pilu, větší dramatizace příběhu. Jinak podprůměrný zvuk si zaslouží hvězdu navíc za závěrečný soundtrack.

Příběh mladého architekta Bruna, ženatého, se synkem. Brunovi osud přinese prestižní zakázku a vzápětí i milence Fera, s nímž si poprvé v životě naplní homosexuální touhy: věděl o nich dávno, volil ale konvenční manželství. Sám si není jistý, je-li hetero- či homosexuálem, a pohybuje se stále někde mezi obojím - odtud zřejmě i název filmu. Jakkoli působí sympaticky a citlivě, je neschopný chápat potřeby těch druhých, i když je k sobě připoutal. Ve třech vložených dějových cyklech zopakuje tutéž chybu - rodina, zákazník i milenec podle něj mají v nejistotách čekat, dokud si nevyřeší své problémy a nějak se nerozhodne, a můžou se zatím jít třeba pást. Výsledek je očekávatelný. Děj je docela obratně, nenásilně, doplněn úvahami o architektuře a společenských vztazích, které vyjadřuje.

Jde o prvotinu chilského režiséra Marconeho, v čemž je zřejmě zdroj některých nešikovností, zejména trojí zopakování téhož Brunova pochybení připravuje děj o gradaci. Na takovou míru lidské nezralosti a nezkušenosti je Bruno přeci jen už trochu starý, a na prestižní práci, která má poznamenat tvář města, zase dost mladý. Ohromným plusem ale je, že film není vyšperkován umělými dramaty, levně líbivými scénami atp. - můžeme ho přijmout jako obraz reálného života.

Na diváky gaye myslel Marcone hned v úvodu: pár vteřin po začátku už vidíme Bruna nahého zepředu, když se ukládá ke spánku, a po pár dalších vteřinách zezadu, když ráno onanuje. Divák tedy nekupuje zajíce v pytli. Marcone také gayům přisuzuje moudrost: jak ukazují polibky, Brunův milenec po něm po všech peripetiích ještě stále touží, dokáže ale vidět sobectví, s nímž se zachoval i ke své rodině. Ženské, které urvou ženáče, tuhle prozíravost obvykle nemají, a pak se diví... :)

Mam slabost pro jizni ameriku a tak ma tenhle snikem u mne za to nejake extra body.
Nazev filmu je pomerne trefny, neni to zadne tezke tema ani zadna sladarna, je to proste neco mezitim. Kazdopadne borci jsou docela obstojni a sexualni scenka docela hot, takze na zimmi vecery urcite neurazi :-)

Průměrný film o muži, který si začne svoji orientaci uvědomovat/připouštět až ve chvíli, kdy má manželku a dítě. Klady - žádné srdceryvné scény, žádné sebevraždy, sympatičtí herci, prostředí, kamera. Zápory - střih, divné skoky mezi záběry, Bruno neví na začátku a neví ani na konci, film ho vlastně nikam moc neposunul, neumí se postavit problémům čelem a celkově je to spíš baba. To, že se tatínek líbal s jiným chlapem, je strašný problém, opět bez nějakého konce - mno, pane režisére, tohle gayům v podobné situaci moc nepomůže.

Říká se, že se chlapi zaměřují více na celek než na detaily. Ovšem Claudio Marcone šel "ženskou cestou" a z několika zajímavých scén slepil tunou montážního lepidla výsledný snímek, který působí celkem trefně ke svému názvu...šedě. Zaujala mě šmírácká kamera a soundtrack. Ale ten střih a nelogické skoky v ději...

"Tati, máma spolužáka říkala, že tě viděla na ulici, jak dáváš pusu jinému pánovi. Je to pravda?," říká roztomilý obrýlený chlapeček tatínkovi, který se v poslední době chová divně a nespí doma v ložnici s maminkou. Film zobrazuje velmi civilně, bez zbytečného citového vydírání, situaci, kdy otec rodiny najednou zjišťuje, že by možná chtěl žít jinak. A nedokáže se rozhodnout. Zatím nejlepší film letošního Febiofestu v sále 4. :)