Podrobnosti recenze

Jak slibují anotace i divácké ohlasy, pro film je charakteristický britský humor a střety různých pohledů na svět, historii i vzdělávání, což je usnadněno usazením děje na střední školu: skupina studentů i několika klíčových učitelů je vzorkem představitelů různých východisek i směřování.

Jde o filmovou adaptaci úspěšné a cenami ověnčené divadelní hry, adaptaci, která se zvlášť nesnaží o důslednější převedení prostředků jevištního sdělení do řeči filmu. V zásadě sledujeme divadelní představení, dokonce i potud, že osmice studentů vystupuje stále izolovaně od zbytku školy: že jsou v tak velké škole i jiní studenti poznáme leda z toho, že jich pár vidíme jít po chodbě. Ani učitelé neřeší cokoli jiného, než právě tuto výlučnou osmici. Na jevišti, kam se toho víc nevejde a čas nelze zrychlit střihem, je to přirozené, ve filmu nikoli. Pokud by padla otázka, zda právě takto dělat filmové adaptace divadla, nejlepší odpověď je asi "Ne moc často..."

Autor hry, Alan Bennett, se narodil v roce 1934 a do světa literatury a dramatické tvorby vstoupil v šedesátých letech. Ačkoli hra byla uvedena v roce 2004 a film v roce 2006, v zásadě v nich dominují spory charakteristické pro Bennettova mladá léta. Mnohá témata jsou věčná, každá doba ale klade důrazy na něco jiného. Na to, čím specificky žijeme v posledních desetiletích, ve filmu moc odpovědí nenajdeme. Celé minulé století sneslo dost důkazů, že spory o dobro/zlo, nové/staré, teorii/praxi, kvalitu/kvantitu atp. sice vypadají hezky v románech, ve filmu a v diskusi u skleničky, v reálném životě je ale nejdůležitější přežít, a kupodivu to není právě málo... Zamrzlosti v šedesátých letech nasvědčuje i velmi shovívavý, na hranici přitakání jdoucí pohled na osahávání studentů profesorem: i bez dnešní protipedofilní nálady a přehnaného boje se sexual harrasmentem jde o jev naprosto nepřijatelný.

Britský humor ovšem vždy potěší, na mladé kluky se hezky kouká a teplé studenty i profesory, jichž nevystupuje právě málo, moc dobře chápeme. My ano.