Podrobnosti recenze

Testament lásky - už ten název je jak od Pilcherové, jenže to je aspoň dobrá řemeslnice. Jestliže The Falls, předchůdci tohoto filmu, řada diváků vytýkala slabý děj, zde je děje až až, celý je ale přesně v duchu toho, čemu se dřív říkávalo "román pro služky". Oba hrdinové se po pěti letech potkávají znovu a láska se opět rozhoří. Jeden z nich je ovšem ženatý a má malou holčičku, když ho předtím autoritativní otec donutil k "terapii", která ho měla vyléčit z homosexuality, marně. Přimíchejme silné náboženské cítění jeho rodiny, a na dramata, teatrální proslovy, hysterčení a potoky slz je zaděláno. Je velmi obtížné dívat se až do konce. Obtížné je i hodnotit práci herců, protože scénář i režisér je nutí k hraní na úrovni vesnických ochotníků. Jon Garcia se dobrým směrem rozhodně neposunul.

Paradoxní je, že příběh vyznívá ve prospěch gayů. Působí to, jako by liberálnější křídlo vedení mormonské církve, které je ochotné gaye akceptovat, části filmu Garciovi přímo nadiktovalo dogmatickým jazykem srozumitelným pro hluboce věřící. Ovšem i záběr na dokument, který prozrazuje vyústění příběhu, je kratinký, při běžném sledování na plátně či v TV nemá divák šanci ho přečíst. Takhle se u nás za minulého režimu nenápadně vypouštěly progresivnější myšlenky: "abychom nepopudili" (kdo si dnes vzpomene, co se za perestrojky muselo balit do obratu "objektivizace hodnotových nástrojů"?) Pokud takové tlaky opravdu působily, bylo na Garciovi, aby jim odolal.