- Filmy
- Filmobanka
- The Falls: Testament of Love (2013)
The Falls: Testament of Love (2013)
Základní informace o filmu
Sekce a rozdělení filmů
Přeloženo
Pokračování příběhu dvou mormonských misionářů The Falls, kteří se setkají znovu po pěti letech.
Poslední díl The Falls: Covenant of Grace byl natočen v r. 2016.
Uživatelské recenze
Paradoxní je, že příběh vyznívá ve prospěch gayů. Působí to, jako by liberálnější křídlo vedení mormonské církve, které je ochotné gaye akceptovat, části filmu Garciovi přímo nadiktovalo dogmatickým jazykem srozumitelným pro hluboce věřící. Ovšem i záběr na dokument, který prozrazuje vyústění příběhu, je kratinký, při běžném sledování na plátně či v TV nemá divák šanci ho přečíst. Takhle se u nás za minulého režimu nenápadně vypouštěly progresivnější myšlenky: "abychom nepopudili" (kdo si dnes vzpomene, co se za perestrojky muselo balit do obratu "objektivizace hodnotových nástrojů"?) Pokud takové tlaky opravdu působily, bylo na Garciovi, aby jim odolal.
Snad, kdyby se tvůrci se svým dítětem více vymazlili, mohl to být zajímavý počin.
Tento druhý díl řeší sice závažné téma, které jistě zaujme, ale místo filmu v tom vidím spíše TV přepis nějaké činohry, v lepším případě TV inscenaci. Poslední část byla zdlouhavá, "americky dojemná a plná rodinné lásky". A zase ty rybí polibky, až moc velké zvraty u postavy Chrise (Benjamin Farmer), trošku úsměvná scéna, kdy musí ukázat tu svou velkou bílou prcinu, když si honí před zrcadlem ferdu. Nejvíce jsem kupodivu věřil tomu příteli od RJ, který to, že ho strašně miluje, zahrál dost přesvědčivě. Nebýt toho tématu, tak je to pro mě film k vymazání ...
Ještě víc se spěch odráží v postprodukční práci: poněkud bezradný střih nepomáhá rytmu ani napětí, přímo trestuhodný je však nezájem zvukaře: kontaktní zvuk jako by nikdo barevně nekorigoval, v jediném dialogu často slyšíme dvě nebo tři úplně odlišná akustická prostředí. Občas jsou jednotlivé utopené věty kvůli srozumitelnosti zesilovány tak lajdácky, že s nimi skokem vyjedou i šumy a hluky pozadí. Tohle všechno se v dnešním digitálním studiu dá poměrně snadno ošetřit - tady to ovšem vypadá, jako by zvukař jednoho dne práskl dveřmi a nechal za sebou spoušť, z níž se pak bylo nutné nějak vylízat.
I hudba, která byla zejména ve zpívaných pasážích působivou kvalitou v předchozím filmu, je tady nijaká a bez nápadu. Všimnete si toho zvlášť v závěrečných titulcích, v nichž běží stejný motiv jako ve Falls. Rozdíl je až bolestivě názorný.
Polootevřený konec vyvolává dojem, že si autoři nechávají prostor pro další sequel - pokud k němu nepřistoupí s větší odpovědností, mohlo by to skončit jako zbytečná snaha.