Podrobnosti recenze

Ano, mnohokrát vyzkoušené a úspěšně prodané schéma: celá rodina se sjede k rodičům a ze skříní začnou padat kostlivci. Funguje to, protože většina lidí má řadu nevyřčených otázek a nedořešených rozporů s rodiči a dalšími nejbližšími: zásadní a nenahraditelná hodnota vztahu budí obavy z jeho zhoršení přímým konfliktem. Takže otevřenost obvykle nahradí rituály a stereotypy, které jsou ostatně nutné i proto, že udržovat (zdůrazněme: nenahraditelné) vztahy desítky let, to také není snadné. Filmy toho typu (relativně nedávno zde byl zmíněn velmi podobný Last Weekend) jsou obvykle sázkou na jistotu, mnozí v nich najdou obraz své situace.

Zkusme se ale na Doing Time on Maple Drive podívat trochu jinýma očima: není to žádný velký kumšt, zato dobré řemeslo, chápejme ho ale hlavně jako film výchovný. Podobně, jako se některé filmy z prostředí silně věřících snaží umožnit věřícím pochopit problémy homosexuality a uvarovat je nelidského vylučování lidí s minoritní orientací ze společnosti, tak tento film se snaží oslovit autoritativní konzervativní osoby a pomoci jim vystavět most, po němž mohou přejít k lidsky přijatelným postojům. Za vzory jsou postaveni oba rodiče, na začátku téměř monstrózní: otec jako kladný vzor, schopný proměny, matka, proměny neschopná, jako vzor záporný (vztyčený prst autorů). Alespoň části lidí to určitě může pomoci.