Podrobnosti recenze

Režiséru Grimaldimu, o kterém nevím vůbec nic, se podařilo natočit film ve stylu neorealismu, tak jak se točily italské filmy v 50. letech a ještě i na začátku let 60. (minulého století). Možná by jej tak natočil i Pasolini, kterého režisér zjevně adoruje, až do onoho detailu, kdy ve filmu zaznívá hudba, již Pasolini použil ve svých filmech. Ano, souhlasím s tomtomem, černobílá filmu "moc sluší". Příběh, episoda z Pasoliniho života, je křehký, jak kluci, jejichž kráse Pasolini ve filmu podléhá. Já, jako "italofil" jsem si velmi užíval právě "italské" detaily, realie, způsob konverzace, zvyky, chování lidí....zkrátka zážitek!