Podrobnosti recenze

Úplně poslední záběr filmu nás přesvědčí, s jakou důsledností se scénáristka a režisérka Małgorzata Szumowska snažila domyslet souvislosti a možná vyústění prastarého dilema, jaké může nastat mezi posláním, povinností, odpovědností, pokušením a podlehnutím. Manifestuje je na příběhu katolického kněze Adama, který věří s o to větší hloubkou, že víru nalezl sám, až jako dospělý, navíc je výborným vychovatelem narušené mládeže, také ale homosexuálem. Je jasné, že před podobným dilema stojí i mnohý občanský učitel a vychovatel, a obecněji mnoho z těch, kdo působí v jakýchkoli struktrách založených na přísné subordinaci.

Mimořádné je, že Szumowska nenabízí obvyklé laciné rady typu "zrušte celibát", "vzdejte se kněžství", "vzdejte se víry", ale snaží se najít řešení reálně použitelné pro skutečně věřící, cosi jako "vyčistit skvrnu bez porušení podstaty látky". Jak se jí to povedlo, to musí posoudit sami věřící, nám nevěřícím nejspíš vždy vytane otázka, nejde-li i tak o sporné a marné pokusy o přemožení lidské přirozenosti. Vlastní postoj Szumowské je vyjádřen v telefonátu Adama s jeho sestrou: lze věřit, že je upřímný a prostý všeho dogmatismu, jak náboženského, tak liberálního.

Příběh je zpracován nesmírně civilně a uvěřitelně, bez jakýchkoli vyumělkovaných efektů, herecké výkony jsou vynikající, a zejména potěší nenápadná, avšak velmi působivá kamera.