Podrobnosti recenze
7.6 7 10
(Upraven: Červen 04, 2016)
Celkové hodnocení
6.3
Příběh
7.0
Herecké výkony
5.0
Zvuk
6.0
Zpracování
7.0
El mar pochází z roku 2000, kdy Villaronga byl někde uprostřed své dosavadní tvůrčí dráhy. Začíná nedlouhou expozicí, v níž hrdinové, ještě dětští - dva kluci a jedna holčička, prožívají tragické okamžiky španělské občanské války. Následuje časový skok, po deseti letech se, již dospělí mladí lidé, setkávají v plicním sanatoriu (podobenství francovské diktatury), a poznamenáni a deformováni společenskými událostmi dovrší svůj osud. Vyprávění je nesmírně patetické, zejména dialogy naprosto neodpovídají věku a sociální pozici aktérů, každá postava jakoby stále zdůrazňovala: "Já nejsem obrazem živé osoby, já jsem symbol!" I homosexuální tužby, s nimiž jedna z postav svádí těžký zápas a staví mezi ně a sebe křesťanskou víru, jsou jasným symbolem touhy po svobodě. A další ze symbolů svobody a štěstí, duhová rybka, mrskne ocáskem a mizí daleko v moři...
Jsme u Villarongy, takže snad ani není třeba zmiňovat, že čepele nožů, seker i žiletek se blyští a krev teče proudem. Vše umocňuje výborná obrazová složka i hudební doprovod. Pokud se divák vyrovná s tím, že nevidí zobrazení reálného děje, ale symboly společenské situace, může být filmem i dost silně zasažen.
Jsme u Villarongy, takže snad ani není třeba zmiňovat, že čepele nožů, seker i žiletek se blyští a krev teče proudem. Vše umocňuje výborná obrazová složka i hudební doprovod. Pokud se divák vyrovná s tím, že nevidí zobrazení reálného děje, ale symboly společenské situace, může být filmem i dost silně zasažen.
