Été 85 / Summer of 85 / Léto 85 (2020)

Začnu velkým pozitivem. Ten příběh jako takový, není nijak okatě queer. Vlastně by se mohl lehce stát i heteropáru. Coming out se tady nijak nerozmazává, nedělá se z něj téma a myslím, že by se tím film mohl dost přiblížit i většinovému publiku.
Osobně mi moc nevyhovovalo retrospektivní vyprávění, zvláště, když byla smrt vyspoilována už na začátku filmu a v "posmrtné lince" se to hemžilo zbytečnými postavami kurátorky či učitele. Měl bych mnohem lepší dojem z lineárního vyprávění, které by končilo tancem na hrobě, což by byla myslím dobrá katarze.
Jinak jsem se bavil, ústřední dvojice je ve svých rolích uvěřitelná a osmdesátkový soundtrack boží (mimochodem "hrobní" písnička Sailing samozřejmě mnohem silnější než finálová The Cure).

Dopíšu později.

Príbeh jedného leta, priateľstva, vzťahu, doplnené fajn hudbičkou. Osobne pre mňa najlepšie pasáže - schopnosť mladého Alexa (Félix Lefebvre) písať, opísať to čo zažil, prežil. Herci boli na pohľad sympoši.

Skvěle odvyprávěný příběh a naprosto uvěřitelná osmdesátková atmosféra. Pan režisér Francois Ozon prostě umí. Rod Stewart a The Cure mě rezonují v hlavě už několik dnů :)

Mohlo by se na první pohled zdát, že jde o francouzskou variaci na Dej mi své jméno, ale to by v režijní kolonce nesmělo být jméno Francoise Ozona, který si prakticky vždy pohrával s diváckými očekáváními. Šestnáctiletý Alex nečekaně potkává velmi přitažlivého Davida a prožívá s ním svůj první a žel i poslední vztah. Hned na začátku se totiž dozvíme, že David zemře. Ozon opět používá nespolehlivého vypravěče a divák touží dozvědět se, co se vlastně stalo. Ozonův snímek může nápadně připomínat pozapomenutý film Guse Van Santa Paranoid Park, ale je divácky mnohem příznivější a - řekněme si to upřímně - přitažlivější. Casting obou hlavních postav je výborný, mezi oběma mladíky je výborná chemie a hezky se na ně dívá. Soundtrack je taktéž výborný a cením si perfektní osmdesátkové výpravy - divák má pocit, že nesleduje retro film, ale nějaký skutečný příběh z osmdesátek, který je ale nadčasový a bez problému osloví dnešního diváka. Vynikající snímek, který můžu bez obav doporučit nejen Ozonovým fanouškům.

Pro mě takřka dokonalý filmový zážitek s překvapujícím scénářem, který osciluje mezi dynamickou letní gay romancí a skoro existenciální úvahou o lásce, smrti a pomíjivosti. Výborným hereckým výkonům vévodí Félix Lefebvre v ústřední roli Alexise. Mladý herec působí natolik spontánně a bezprostředně, že dokáže uhrát i ty nejkrkolomnější situace.

Další skvělej film :-)

Nie. Nezaujalo.

Trochu váham aké dať hodnotenie - ono to nie je vyslovene zlý alebo profesionálne nepodarený film, ale vedel by som doporučiť toľko iných namiesto neho. Prišlo mi, že Ozon musel "zasa niečo natočiť" - a práve dočítal knihu ktorá ho neviem-čím zaujala. Snáď si pochutí niekto kto je vyslovane namotaný na "jeho štýl". (Veď aj ja mám svojich obľúbencov.)

Pozerám že tak ako sa "intelektuálsky" chodilo "na umelecké filmy" kedysi "na Felliniho" alebo "na Almodóvara", dnes sa chodí (aj) "na Ozona". A stále do Benátok, Cannes či do Varov. :) Ale to že to natočilo známe meno ešte nie je zárukou úspechu. Ozonova filmografia je kvalitatívne veľmi kolísavá. Cnie sa mi za Dans La Maison (ktoré plne a vyťažilo svoje pravidlá hry, fascinovalo ma od začiatku do konca a zanechalo ma v úžase), trpko-melancholickým 5x2, či aspoň za hravou prácou s gýčom ako bolo 8 Žien či sarkastický Sitcom. '85 budem radiť k tým zabudnuteľným kúskom v jeho filmografii, ako Bazén.

Ja viem že práca s "retro" je aktuálna hipsterská móda, nevadí mi to per se, ale nech je tam nejaká pridaná hodnota prosím. Vtip alebo reflexia ktorá vzniká vďaka súčasnému odstupu, niečo "čo alebo ako sa vtedy nedalo/nesmelo/nemohlo natočiť" (Les Temoins), nové súvislosti alebo vhľad (Die Leben der Anderen), pútavá epická dráma (Deutschland 83+86+89), ľudská sila (Plaire, Aimer et courir vite), hlboký ľudský rozmer (Call Me By Your Name). Nestačí len poobliekať hercov do súdobých kostýmov, namixovať obľúbený výber vtedajšej hudby - a tešiť sa z toho "ako dobre to vystihol". V '85 som nenašiel pridanú hodnotu - nie je to nijak hlboký potrét situácie gayov tej doby (sorry: v dekáde Thatcherove/Raegana, AIDS, ...?), ani sa nijak sofistikovane nehrá so svojou dobou alebo témou. Problémy s rodičmi, comming out, prvá láska - nič čo by sme nevideli v stovkách gay filmov - možno i v menej schematickej/odvarenej podobe. Dokonca ani ako ľahká teenagerská letná romanca ma to nechytilo za srdce.

Réžia nie je zlá, ani ničím invenčná. Dokonca mám pocit že tak trochu vykradol/recykloval svoju vlastnú hru na "drámu literatúry" z Dans la Maison (kde na nej stál celý film), no tu len na doplnenie aby to nebola totálna nuda. Jediné čo ma mohlo zaujímať v '85 je "čo to vlastne ten chalan vyparatil". (Nechcem prezrádzať, ale aj to bolo sklamanie.) Herci nie sú zlí - ale zasa nemajú veľmi čo hrať. Obyčajní rodičia. Výstredná matka. Coolová cudzinka. Zamilovaný chlapec. A to čo mala byť tá "charizmatická a mystická postava" Davida - bola narcistná mánička, asi tak príťažlivá, ako Tadzio vo Viscontiho spracovaní Smrti v Benátkach. ("Hentoto?!") Hoci oceňujem odvahu predstaviť ho ako femínnejšiu skoro divu, aj jeho nevôľu "byť vlastnený" v klasickom monogamnom vzťahu ... no k sympatizovania-hodnej "slobode" to má ďaleko - k polyamorii nestačí arogancia a sebectvo: "ja ja ja" - v tejto doméne by som skôr odporučil Shortbus. :)

Hra na literatúru - je tu vykrádačka. Alexisovo zaujatie smrťou - je povrchne zmienené. Výstredná domácnosť - pôsobí trochu gýčovo/pateticky. Zamilovanie medzi tými dvoma - nemá chémiu. Dobovosť - takto rozvrhnutý príbeh by sa mohol odohrávať kľudne aj dnes, na tej istej pláži - a nikto by si to nevšimol. Pochybujem že "comming out mladého gaya" (po Call Me By Your Name?) by šokovalo Cannes, či aj babičku na ČT. No a titulok knihy ktorá bola pre film predlohou - Dancing on a Grave - môhol pôsobiť šprovokujúco tak v 50. rokoch. "V knihe to bol sťažňový motív, tak to vo filme nemôže chýbať" - ale vo výsledku to na mňa pôsobilo kŕčovito a umelo. Až mi bolo mladého herca ľúto, že to muselo zaperformovať.

Suma sumárom: Lacnejšie pečivo k čaju zo supermarketu.

Plusy: Svěží letní první láska. Výborní herci (nejen ústřední pár, ale i role jejich rodičů). Dle mého i hold prostým, ale chápavým rodičům (tím myslím ty Alexovy). Scéna svlékání v koupelně a další s okukováním vlastního těla, které je poprvé pro někoho přitažlivé. Pasující hudba. Slíbený tanec. Jak 80kovej džínovej komplet Lefebvrovi seděl. Dokonale výmluvný plakát. Mínusy: Dopad tragédie u Alexe oslabil předešlý morbidní zájem o smrt a tragikomické představy o vlastní sebevraždě; žal filmové matky byl působivější. Davidova postava ve výsledku spíš plochá (navzdory typově přesnému a herecky zdatnému Voisinovi) a vlastně gay klišé (promiskuitní gay s psychickými problémy a ještě s dominantní matkou). Možný i negativní výklad závěru. Zbytečná postava až slizkého učitele (ale je to ode mě trochu pokrytectví vzhledem k poznámce o o polovinu mladšímu Lefebvrovi výše). .

Mé vnímání krásy bývá často v rozporu s optikou tvůrců četné (porno) produkce a tudíž nedokážu plně ocenit objekty zájmů sledované skrze objektiv kamery. Ať už masturbují s čerstvě utrženým ovocem (Cal me by your namel), nebo brázdí moře na loďce v upnutých slipech. S výše uvedeným filmem tento pojí snad jen solidně zachycená dobová atmosféra a opojení mládím. Díky solidně vystavěnému ději, který už od první scény dával najevo, že se nebude jednat o procházku růžovou zahradou a rychlému spádu jsem se naštěstí nenudil a vydržel se dívat až do konce.

Naprosto ORIGINÁLNÍ film od naprosto ORIGINÁLNÍHO režiséra.
"...Unsurprising story elaborated surprisingly beautiful...", jak napsal jeden z recenzentů na IMDB. Film mě zaujal a věřím, že až si jej budu moci vychutnat znovu např. s kvalitními českými titulky (v cz dabing nedoufám), tak možná své hodnocení ještě o chloupek zvýším až na samý vrchol (díval jsem se na verzi od KK s hard eng sub). O čem film je a jak se na něj dívají už napsali zkušení GT recenzenti tady přede mnou a mě už tedy nezbývá, než se přidat k množině těch, co toto hezké dílko URČITĚ DOPORUČUJÍ ...

Ozona já zkrátka můžu a toto jeho Léto se mi líbí. Super týpci, mezi kterými to funguje, umějí hrát a dobře se na ně kouká, žádné ubrečené a ukňourané výlevy, žádná nerealisticky uřvaná a malicherná Amerika, do toho atmoška osmdesátek, dobře zapadající hudba, vše zpracované filmařským harcovníkem. Příběh je přímočarý, jednoduchý a co na tom, že nás Ozon tahá tři čtvrtiny filmu za fusekli. Ještě před závěrečnýma titulkama mu to stejně odpustíte.

Naprosto úžasné, ať svou romatickou částí nebo tou lehce kriminální. Anotace jsou poněkud zavádějící, ale to je ostatně jedno. Krásně vykreslena atmosféra 80. let (ač teda tu francouzskou znám jen z vyprávění). A především prvních lásek (to už znám dost jasně), což byl pro mě takový návrat v čase, kdy si člověk říká "no na tohle bych radši nevzpomínal, ale je to přesně tak". Skvělě vybraní herci, kteří odvedli perfektní práci (Lefebvre opravdu "k sežrání", Valeria Bruni Tedeschi snad od doby Crustacés & coquillages nezestárla), dobrá kamera, jen by zvukař mohl lépe sladit hlasitost.

Odborní i diváčtí recenzenti takřka unisono připomínají Call Me By Your Name jako možnou Ozonovu inspiraci. Léto 85 je však zpracováním Chambersova románu Dance on My Grave (1982), který Ozona ve věku postav filmu silně ovlivnil, a který si Ozon dávno přál zfilmovat. Ve filmu výborně zachycená atmosféra osmdesátých let je zároveň atmosférou Ozonova mládí; můžeme předpokládat, že film je svého druhu zpovědí o jeho vlastním zrání.

Letní teenagerovskou romanci, která pro mladšího a naivnějšího z partnerů končí tvrdým pádem, mají oba filmy společnou. U Ozona razantně posílenou o osudový prvek, když smíření, které by nejspíš přišlo po první vážné krizi vztahu Alexe a Davida, zmaří nešťastná náhoda a David zahyne. Od začátku je divák napínán probíhajícím soudním vyšetřováním, z nějž by se dalo soudit, že Alex má na jeho smrti podíl. Neméně odlišná od Call Me... je velmi drsná linie vlastního Alexova vyrovnávání se s Davidovým koncem. Objímání mrtvého v márnici, prohrabávání se do hrobu, bizarní tanec na hrobě, i to by se mohlo odehrát v představách teenagera zničeného tragédií - podobně, jako myšlenky na sebevraždu, které v rovině jeho představ skutečně zobrazeny jsou. Zde však nejde o představy, ale o realitu filmového děje, realitu podanou s naturalismem až groteskním, groteskně působí závěr soudního řízení o Alexově případu a s ním i závěr celého filmu. Už bez plápolání, zato poučeně a pragmaticky si Alex otevírá novou budoucnost; už to nebude on, kdo si příště natluče nos. A to je skutečný Davidův (a Ozonův) odkaz Alexovi (Alexům).

Ozona musíme milovat za to, že tradiční, divácky oblíbený příběh nabízí ve skvělém hávu, s báječnou atmosférou, s dokonale obsazenými a vedenými postavami, s výborně volenou dobovou hudbou. Nejspíš ale budeme Ozona zároveň i nenávidět za to, že tradiční, divácky oblíbený příběh balí také do hávu groteskního. Není on ten film vlastně pohlavkem, který Ozon naděluje milovníkům tradičních sladkobolných příběhů? Pohlavkem maličko odlehčeným o to, že vedle naivity diváků Ozon pobaveně shlíží i na naivitu svých vlastních mladických let? Hroznej chlap...