- Filmy
- Filmobanka
- Été 85 / Summer of 85 / Léto 85 (2020)
Été 85 / Summer of 85 / Léto 85 (2020)
Základní informace o filmu
Přeloženo
Francouzské pobřeží v Normandii, léto roku 1985. Z rádií a kazet znějí The Cure, Bananarama a Rod Stewart. Šestnáctiletý Alexis potkává staršího, charismatického a tajemného Davida. Začíná přátelství plné plaveb na moři, výletů na motorce, nocí beze spánku, svobody a poznávání dospělého světa. Zážitky rychle nabývají na intenzitě, než se vše osudově zvrtne a Alexis se stává hlavním podezřelým v policejním vyšetřování... Režisér François Ozon se vrací ke kořenům mistrovsky odvyprávěným příběhem, který dokonale zprostředkovává atmosféru poloviny osmdesátých let. (ČSFD)
Uživatelské recenze
Osobně mi moc nevyhovovalo retrospektivní vyprávění, zvláště, když byla smrt vyspoilována už na začátku filmu a v "posmrtné lince" se to hemžilo zbytečnými postavami kurátorky či učitele. Měl bych mnohem lepší dojem z lineárního vyprávění, které by končilo tancem na hrobě, což by byla myslím dobrá katarze.
Jinak jsem se bavil, ústřední dvojice je ve svých rolích uvěřitelná a osmdesátkový soundtrack boží (mimochodem "hrobní" písnička Sailing samozřejmě mnohem silnější než finálová The Cure).
Trochu váham aké dať hodnotenie - ono to nie je vyslovene zlý alebo profesionálne nepodarený film, ale vedel by som doporučiť toľko iných namiesto neho. Prišlo mi, že Ozon musel "zasa niečo natočiť" - a práve dočítal knihu ktorá ho neviem-čím zaujala. Snáď si pochutí niekto kto je vyslovane namotaný na "jeho štýl". (Veď aj ja mám svojich obľúbencov.)
Pozerám že tak ako sa "intelektuálsky" chodilo "na umelecké filmy" kedysi "na Felliniho" alebo "na Almodóvara", dnes sa chodí (aj) "na Ozona". A stále do Benátok, Cannes či do Varov. :) Ale to že to natočilo známe meno ešte nie je zárukou úspechu. Ozonova filmografia je kvalitatívne veľmi kolísavá. Cnie sa mi za Dans La Maison (ktoré plne a vyťažilo svoje pravidlá hry, fascinovalo ma od začiatku do konca a zanechalo ma v úžase), trpko-melancholickým 5x2, či aspoň za hravou prácou s gýčom ako bolo 8 Žien či sarkastický Sitcom. '85 budem radiť k tým zabudnuteľným kúskom v jeho filmografii, ako Bazén.
Ja viem že práca s "retro" je aktuálna hipsterská móda, nevadí mi to per se, ale nech je tam nejaká pridaná hodnota prosím. Vtip alebo reflexia ktorá vzniká vďaka súčasnému odstupu, niečo "čo alebo ako sa vtedy nedalo/nesmelo/nemohlo natočiť" (Les Temoins), nové súvislosti alebo vhľad (Die Leben der Anderen), pútavá epická dráma (Deutschland 83+86+89), ľudská sila (Plaire, Aimer et courir vite), hlboký ľudský rozmer (Call Me By Your Name). Nestačí len poobliekať hercov do súdobých kostýmov, namixovať obľúbený výber vtedajšej hudby - a tešiť sa z toho "ako dobre to vystihol". V '85 som nenašiel pridanú hodnotu - nie je to nijak hlboký potrét situácie gayov tej doby (sorry: v dekáde Thatcherove/Raegana, AIDS, ...?), ani sa nijak sofistikovane nehrá so svojou dobou alebo témou. Problémy s rodičmi, comming out, prvá láska - nič čo by sme nevideli v stovkách gay filmov - možno i v menej schematickej/odvarenej podobe. Dokonca ani ako ľahká teenagerská letná romanca ma to nechytilo za srdce.
Réžia nie je zlá, ani ničím invenčná. Dokonca mám pocit že tak trochu vykradol/recykloval svoju vlastnú hru na "drámu literatúry" z Dans la Maison (kde na nej stál celý film), no tu len na doplnenie aby to nebola totálna nuda. Jediné čo ma mohlo zaujímať v '85 je "čo to vlastne ten chalan vyparatil". (Nechcem prezrádzať, ale aj to bolo sklamanie.) Herci nie sú zlí - ale zasa nemajú veľmi čo hrať. Obyčajní rodičia. Výstredná matka. Coolová cudzinka. Zamilovaný chlapec. A to čo mala byť tá "charizmatická a mystická postava" Davida - bola narcistná mánička, asi tak príťažlivá, ako Tadzio vo Viscontiho spracovaní Smrti v Benátkach. ("Hentoto?!") Hoci oceňujem odvahu predstaviť ho ako femínnejšiu skoro divu, aj jeho nevôľu "byť vlastnený" v klasickom monogamnom vzťahu ... no k sympatizovania-hodnej "slobode" to má ďaleko - k polyamorii nestačí arogancia a sebectvo: "ja ja ja" - v tejto doméne by som skôr odporučil Shortbus. :)
Hra na literatúru - je tu vykrádačka. Alexisovo zaujatie smrťou - je povrchne zmienené. Výstredná domácnosť - pôsobí trochu gýčovo/pateticky. Zamilovanie medzi tými dvoma - nemá chémiu. Dobovosť - takto rozvrhnutý príbeh by sa mohol odohrávať kľudne aj dnes, na tej istej pláži - a nikto by si to nevšimol. Pochybujem že "comming out mladého gaya" (po Call Me By Your Name?) by šokovalo Cannes, či aj babičku na ČT. No a titulok knihy ktorá bola pre film predlohou - Dancing on a Grave - môhol pôsobiť šprovokujúco tak v 50. rokoch. "V knihe to bol sťažňový motív, tak to vo filme nemôže chýbať" - ale vo výsledku to na mňa pôsobilo kŕčovito a umelo. Až mi bolo mladého herca ľúto, že to muselo zaperformovať.
Suma sumárom: Lacnejšie pečivo k čaju zo supermarketu.
Naprosto ORIGINÁLNÍ film od naprosto ORIGINÁLNÍHO režiséra.
"...Unsurprising story elaborated surprisingly beautiful...", jak napsal jeden z recenzentů na IMDB. Film mě zaujal a věřím, že až si jej budu moci vychutnat znovu např. s kvalitními českými titulky (v cz dabing nedoufám), tak možná své hodnocení ještě o chloupek zvýším až na samý vrchol (díval jsem se na verzi od KK s hard eng sub). O čem film je a jak se na něj dívají už napsali zkušení GT recenzenti tady přede mnou a mě už tedy nezbývá, než se přidat k množině těch, co toto hezké dílko URČITĚ DOPORUČUJÍ ...
Letní teenagerovskou romanci, která pro mladšího a naivnějšího z partnerů končí tvrdým pádem, mají oba filmy společnou. U Ozona razantně posílenou o osudový prvek, když smíření, které by nejspíš přišlo po první vážné krizi vztahu Alexe a Davida, zmaří nešťastná náhoda a David zahyne. Od začátku je divák napínán probíhajícím soudním vyšetřováním, z nějž by se dalo soudit, že Alex má na jeho smrti podíl. Neméně odlišná od Call Me... je velmi drsná linie vlastního Alexova vyrovnávání se s Davidovým koncem. Objímání mrtvého v márnici, prohrabávání se do hrobu, bizarní tanec na hrobě, i to by se mohlo odehrát v představách teenagera zničeného tragédií - podobně, jako myšlenky na sebevraždu, které v rovině jeho představ skutečně zobrazeny jsou. Zde však nejde o představy, ale o realitu filmového děje, realitu podanou s naturalismem až groteskním, groteskně působí závěr soudního řízení o Alexově případu a s ním i závěr celého filmu. Už bez plápolání, zato poučeně a pragmaticky si Alex otevírá novou budoucnost; už to nebude on, kdo si příště natluče nos. A to je skutečný Davidův (a Ozonův) odkaz Alexovi (Alexům).
Ozona musíme milovat za to, že tradiční, divácky oblíbený příběh nabízí ve skvělém hávu, s báječnou atmosférou, s dokonale obsazenými a vedenými postavami, s výborně volenou dobovou hudbou. Nejspíš ale budeme Ozona zároveň i nenávidět za to, že tradiční, divácky oblíbený příběh balí také do hávu groteskního. Není on ten film vlastně pohlavkem, který Ozon naděluje milovníkům tradičních sladkobolných příběhů? Pohlavkem maličko odlehčeným o to, že vedle naivity diváků Ozon pobaveně shlíží i na naivitu svých vlastních mladických let? Hroznej chlap...