Podrobnosti recenze

"Ovšem nedokážu se přenést přes fakt, že i ti 4% můžou mít své romantické vztahy. No a když se stane, že ..…no to je hnus!!" ... "K učiteli z tohohle filmu mi to vyloženě nesedělo, protože to byl hodný člověk." ... "Zkrocená Sláma." - jen pár střípků z diváckých komentářů na CSFD. Je to ale naprosté nic proti tomu, s jak téměř bezvýjimečným odmítnutím film, jehož hlavní postavou je homosexuál, přijala gay komunita. Gay prý sice zobrazen je, ale notně zastaralého typu, dnes jsme přeci dál, a to údajné znásilnění je směšné, vždyť ani nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu...

Bohdan Sláma patří k filmařům, kteří neplavou v hlavním proudu. Má stále stejné téma, které se nerozpakuje vystavovat divákovi nepřetržitě a nepokrytě před očima: opravdovost a čistotu mezilidských vztahů. Před nařknutím z kýčovitosti ho přitom chrání nepochybná upřímnost sdělení, precizní prokreslení postav i situací a specifická poetika jeho filmového jazyka. Vše se odehrává ve velmi realistických kulisách, děj se skládá ze zcela věrohodných epizod, v nichž převážně působí uvěřitelní aktéři. Když se však tyto ingredience pospojují, vyvstane teprve, že celek je zcela podřízen zamýšlenému poselství, čemuž je obětováno leccos, uvěřitelnost některých postav a příběhu jako celku na prvním místě. Pokud se divákovi nepodaří přijmout poetický obal jako nedílnou součást sdělení, pak pocit kýčovitého mravokárství může převládnout a nadšené vzdechy milovníků "dušiček" a "srdíček" ho zdůrazní.

Jako Divoké včely nejsou o venkovském imitátorovi Michaela Jacksona (ač tam takový vystupuje), Štěstí není o životě v rozpadlé barabizně (ač se v ní děj odehrává) a Čtyři slunce nejsou o pomateném venkovském šamanovi (ač je výraznou postavou děje), tak Venkovský učitel není příběhem homosexuality, i když hlavní postava homosexuálem je. Nejpravděpodobněji chtěl Sláma najít model hrdiny, který jedná pochybeně, aniž měl morálně pochybené pohnutky. Gayství je zde pouhou pomocnou konstrukcí, která definuje místo postavy ve společenských vztazích, odůvodňuje její jednání a slouží k vystavění klíčové zápletky. Dostojevského idiot je epileptik, Slámův učitel je gay, nic víc, nic míň. Homosexualita rozhodně není hlavním téma a Sláma oprávněně neměl za potřebné cizelovat věrohodnost a aktuálnost tohoto rysu postavy, či snad dokonce slaďovat ho s představami, jaké gayové sami o sobě chovají: podstata jeho sdělení je úplně jinde. A v tom je asi hlavní zdroj nedorozumění mezi Slámou a převážnou částí komunity gayů: gayové marně hledají ve filmu něco, co tam není a být ani nemělo.

V každém filmu Sláma akcentuje něco trochu jiného, ve Vesnickém učiteli jsou to zneužití důvěry, odpovědnost, vina a odpuštění. Naprosto nejde o to, zda vůbec a "jak moc" učitel svěřeného kluka znásilnil v sexuálním smyslu. Klíčové je, že v něm vyvolal a vzápětí zmarnil naději, že konečně, poprvé v životě, našel někoho, kdo mu rozumí, komu může důvěřovat, otevřít se, kdo ho vyvede z jeho beznadějného mikrosvěta. I to malé, věcně nevýznamné selhání (a bylo by stačilo i o dost méně) Láďovi odhalilo, že pana učitele nezajímá on sám, ale jen to, co má v trenýrkách. Zklamání bez konce, zvlášť v tom věku. Jako profesionál, jako někdo, kdo byl s důvěrou pozván do statkářčiny rodiny, jako mentor bezelstně přijatý mladým klukem, ve všech těch rolích učitel těžce selhal. Zklamaná důvěra v upřímnost, zklamané naděje: taková vina se do trestního zákoníku nevejde, o to víc zraní... Pokání, které si učitel ukládá, není pokáním za homosexualitu, jak někteří kolegové gayové míní, ale pokáním za tuto vinu.

Je-li Venkovskému učiteli co vytknout, pak určitě závěr, který je plně v zákrytu se Slámovými tézemi: lépe, než prožít naplněný život i za cenu rizik a ztrát, je zavřít se na statku do umělého světa harmonického porozumění mezi ztracenci. Reálný život jde jinudy, potřeba zasnít se občas nad pohádkou k němu ale naštěstí patří.

Poznámka pro erthose a další, jimž se líbila hudba ve filmu: http://www.bontonland.cz/bittova-iva-godar-vladimir-mater/.