Venkovský učitel (2008)

"Ovšem nedokážu se přenést přes fakt, že i ti 4% můžou mít své romantické vztahy. No a když se stane, že ..…no to je hnus!!" ... "K učiteli z tohohle filmu mi to vyloženě nesedělo, protože to byl hodný člověk." ... "Zkrocená Sláma." - jen pár střípků z diváckých komentářů na CSFD. Je to ale naprosté nic proti tomu, s jak téměř bezvýjimečným odmítnutím film, jehož hlavní postavou je homosexuál, přijala gay komunita. Gay prý sice zobrazen je, ale notně zastaralého typu, dnes jsme přeci dál, a to údajné znásilnění je směšné, vždyť ani nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu...

Bohdan Sláma patří k filmařům, kteří neplavou v hlavním proudu. Má stále stejné téma, které se nerozpakuje vystavovat divákovi nepřetržitě a nepokrytě před očima: opravdovost a čistotu mezilidských vztahů. Před nařknutím z kýčovitosti ho přitom chrání nepochybná upřímnost sdělení, precizní prokreslení postav i situací a specifická poetika jeho filmového jazyka. Vše se odehrává ve velmi realistických kulisách, děj se skládá ze zcela věrohodných epizod, v nichž převážně působí uvěřitelní aktéři. Když se však tyto ingredience pospojují, vyvstane teprve, že celek je zcela podřízen zamýšlenému poselství, čemuž je obětováno leccos, uvěřitelnost některých postav a příběhu jako celku na prvním místě. Pokud se divákovi nepodaří přijmout poetický obal jako nedílnou součást sdělení, pak pocit kýčovitého mravokárství může převládnout a nadšené vzdechy milovníků "dušiček" a "srdíček" ho zdůrazní.

Jako Divoké včely nejsou o venkovském imitátorovi Michaela Jacksona (ač tam takový vystupuje), Štěstí není o životě v rozpadlé barabizně (ač se v ní děj odehrává) a Čtyři slunce nejsou o pomateném venkovském šamanovi (ač je výraznou postavou děje), tak Venkovský učitel není příběhem homosexuality, i když hlavní postava homosexuálem je. Nejpravděpodobněji chtěl Sláma najít model hrdiny, který jedná pochybeně, aniž měl morálně pochybené pohnutky. Gayství je zde pouhou pomocnou konstrukcí, která definuje místo postavy ve společenských vztazích, odůvodňuje její jednání a slouží k vystavění klíčové zápletky. Dostojevského idiot je epileptik, Slámův učitel je gay, nic víc, nic míň. Homosexualita rozhodně není hlavním téma a Sláma oprávněně neměl za potřebné cizelovat věrohodnost a aktuálnost tohoto rysu postavy, či snad dokonce slaďovat ho s představami, jaké gayové sami o sobě chovají: podstata jeho sdělení je úplně jinde. A v tom je asi hlavní zdroj nedorozumění mezi Slámou a převážnou částí komunity gayů: gayové marně hledají ve filmu něco, co tam není a být ani nemělo.

V každém filmu Sláma akcentuje něco trochu jiného, ve Vesnickém učiteli jsou to zneužití důvěry, odpovědnost, vina a odpuštění. Naprosto nejde o to, zda vůbec a "jak moc" učitel svěřeného kluka znásilnil v sexuálním smyslu. Klíčové je, že v něm vyvolal a vzápětí zmarnil naději, že konečně, poprvé v životě, našel někoho, kdo mu rozumí, komu může důvěřovat, otevřít se, kdo ho vyvede z jeho beznadějného mikrosvěta. I to malé, věcně nevýznamné selhání (a bylo by stačilo i o dost méně) Láďovi odhalilo, že pana učitele nezajímá on sám, ale jen to, co má v trenýrkách. Zklamání bez konce, zvlášť v tom věku. Jako profesionál, jako někdo, kdo byl s důvěrou pozván do statkářčiny rodiny, jako mentor bezelstně přijatý mladým klukem, ve všech těch rolích učitel těžce selhal. Zklamaná důvěra v upřímnost, zklamané naděje: taková vina se do trestního zákoníku nevejde, o to víc zraní... Pokání, které si učitel ukládá, není pokáním za homosexualitu, jak někteří kolegové gayové míní, ale pokáním za tuto vinu.

Je-li Venkovskému učiteli co vytknout, pak určitě závěr, který je plně v zákrytu se Slámovými tézemi: lépe, než prožít naplněný život i za cenu rizik a ztrát, je zavřít se na statku do umělého světa harmonického porozumění mezi ztracenci. Reálný život jde jinudy, potřeba zasnít se občas nad pohádkou k němu ale naštěstí patří.

Poznámka pro erthose a další, jimž se líbila hudba ve filmu: http://www.bontonland.cz/bittova-iva-godar-vladimir-mater/.

Česká kinematografia má veľa dobrých snímkov, tento partí do tých mojich Top 10. Scénka s učiteľovou nadržanosťou, bola na moj vkus mierne perverzná, ale inak ma film vtiahol do deja na 100%.

Velmi dobré výkony Lišky a Bydžovské, celkově mě film ale vyzněl víceméně rozpačitě …

Tento film ma sklamal hlavne svojim príbehom. Podstata bola dobrá, ale ten dej sa rozvíjal takým neurčitým smerom, nemalo to žiadny dramatický spád, žiadne veľké prekvapenia nás nečakali, niekedy scény ktoré by bolo lepšie do filmu ani nedávať. Ale musím povedať, že "kľúčová" scéna stála za to :)

Velké zklamání, velká faleš!

Pro mě byl tenhle film především velkým zklamáním. Vkládal jsem do něj naděje, že se konečně začnou točit české filmy s gayi a o gayích. Kdyby měly všechny vpadat takhle, tak ať se radši netočí nic.
Čím víc o tom přemýšlím, tím víc považuji tenhle film za rafinovaně homofobní. Hlavní hrdina se za to, jaký je, stydí, ničí ho to. Se zlem uvnitř bojuje, ale nevítězí, ba právě naopak, ono vytryskne a on znásilní kluka. A přijímá za to pokání. Hrůza, běs.
Příběh je značně nevěrohodný, což poznamenává i herecké výkony. Řekl bych, že všichni tak nějak tápou. On hlavních postav až po amatéry všude okolo. Špatný film.

Bylo zajímavé pozorovat Lišku v dramatické roli.

Miluju Slámovi filmy, Liškův herecký projev a dlouhé záběry bez střihu.

Pro mě jeden z nejhorších českých filmů posledních let. Při jeho sledování jsem většinu času zažíval pocit trapnosti a studu. Nad čím? Nad falešným, nevěrohodným scénářem, který šustí papírem a s životní realitou nemá nic společného. Nad rádobyduchovním obsahem, který se režisér do svého filmařského hokus-pokusu snažil implantovat (učitel v kostele, triviální symbolika loďky, kopání studny, rodícého se telete), nad rozpačitými hereckými výkony (toporní vesničtí neherci versus věčně uslzení profesionálové, a to mám Pavla Lišku velmi rád, ale tady jsem mu holt ani na okmažik neuvěřil, že je gay, který se trápí svou jinakostí a je osudově přitahován k pohlednému mladíkovi). Režisér o gay životě a gay erotice neví vůbec nic, filmu absolutně chybí aspoň náznak trýznivé touhy, kterou by podle scénáře měl nejspíš ústřední hrdina zažívat. Za hlášku desetiletí pak považuju učitelovo/Liškovo doznání: "Já jsem ho znásilnil", které následuje poté, co se ve slabé chvilce pod peřinou na okamžik dotkl hochova přirození.

Mě se tento film líbil. Možná je to tím, že jsem holka, nebo tím, že chvílemi jsem se až moc ztotožňovala s panem učitelem.
Ale je fakt, že to bylo zbytečně dlouhé.
Hudba se mi líbila a Zuzana Bydžovská je skvělá herečka a tato role jí podle mě sedla.

silný lidský příběh

Film není o krásných mužských tělech ani nevypočitatelných dějových zvratech.
Je to neobyčejně obyčejný příběh z nám známého prostředí o ne/nacházení lásky, identity, vztahů, postojů... Hutnost a způsob zpracované látky se ale nemusí líbit všem.
Kamera a obrazovost, hudba + skvělé herecké výkony ale rozhodně stojí za shlédnutí.

V kině vedle mě seděli dvě seniorky, kterým se film opravdu líbil a užívali si jej, co mě dost překvapilo.

Strašne som sa tešil na spojenie tém homosexualita + vidiek, snáď ako každý kto vyrastal na dedine a/alebo mal aspoň nejaké tie romantické sny o trochu inej láske na sene. Ba i úprimnú srdcervúcu sociálnu drámu by som prijal.

Bohužiaľ tento film sa mi zdal trochu zdĺhavý, prešľapujúci nevedno kam, neúprimný (alebo v niektorých postavách zle zahraný). Samozrejme i "typický český film" poslednej doby. Skupina A - fňukanie nad minulosťou (Kolja, Musíme si Pomáhat, Pelíšky, Pupendo, čokoľvek o komunizme, fašizme), skupina B - podivuhodné pozérske filmy zo "súčasnosti"... umeleckej elity (Samotáři, Knoflikáři, Nuda v Brně) a skupina C - nepríjemné, nasilu-ponuré halucinačné filmy o prostitúcii a drogách (Anděl exit), skupina D - filmy typu "toto je film o orgazme", v ktorom ale k žiadnemu orgazmu (postáv ani diváka) nedôjde (Účastníci zájezdu, Venkovský učitel). Niektoré z vymenovaných filmov sú naozaj celkom dobré, ale to na čo poukazujem je tematická monotónnosť.

Mám rád alternatívu. Túžim po nej. I po náročných aj konfrontačných témach.

Učitel by chcel načať tému homosexuality, ba i znásilnenia - ale keď sa tam dostane, nepochopiteľne cukne ku kŕčovitosti, "pozeraniu sa do zeme" a strachu ako hovoriť o tom, čoho sa sám "nechtiac" dotkol. Vracia diváka kamsi o dvadsať rokov späť, keď sa ešte pri podoných témach šeptalo, alebo sa kládol prst na ústa. Teplým príde ako film z inej doby, prípadne planéty - a heterákov nikam neposunie (ak nie späť).

Dokonca nie som ani za to, aby sa teplí prezentovali spôsobom "my sme takí neškodní, dobrí, slušní, vzorní občania, chceme žiť v partnerstve, verne, navždy spolu, mať dom, pracovať v office, platiť hypotéku, vychovávať čínske decko, psa a azalky", chcem aby úprimne ukázali že sú rovnakí dobrí-aj-zlí, živí ľudia. Ale v štýle tohto filmu nevidím cestu. Mňa osobne sklamal a nič mi nepovedal. Dokonca mám pocit, že obrazu teplých môže uškodiť, nie kvôli úprimnosti, ale kvôli zbabelosti.

Mě se ten film líbí, je potřeba v něm hledat jen příběh, který se netočí kolem toho že učitel je Gay. Je to jen film o lidech a jejich osudech ..... Nic víc v tom nehledejte

Lidi, není to žadný zázrak, ale co bychom od české kinomatografie posledních let také mohli čakat?:) Každý rok vznikne sem tam nějaký dobrý film, ale jede se skoro podle stejné šablony pořád dál. Výjimkou, podle mě, není ani Venkovský učitel. Je to prostě typický, neoriginální film posledních let, který si do svého repertoáru přibral i téma homosexuality - a na tohle téma mě také do kina dostal.
Film nezvedá ze sedaček, nejde o nijak originální počin, ale ani to není ostuda. Já si jen přeju, aby českých filmů o gayích bylo víc. A aby tam nebyli jen pro smích.