Podrobnosti recenze

Největší devizou tohoto filmu (samozřejmě stejně jako původního zpracování z 80. let) je mistrovsky napsaný scénář. Z textu je patrné, že jej psal autor, kterému je důvěrně známé prostředí divadla, všechna tajemství zákulisí, vztahy mezi herci i dalšími zaměstnanci a z této znalosti dokázal účinně vytěžit maximum. Při hodnocení filmu musí člověk chtě nechtě srovnávat se starší verzí. Jakkoli jsem velkým obdivovatelem hereckého mistrovství A. Hopkinse a I. McKellena, v tomto případě jednoznačně upřednostňuji verzi starší. Na vině ovšem nejsou zmínění pánové, protože ti v rámci svého úkolu předvádějí opravdu maximum. Problém je v odlišné dramaturgii nového zpracování. Téměř v něm chybí jedna podstatná rovina, kterou starší verze akcentuje mnohem více: ironický pohled na svět a grotesknost v počínání některých postav (to ovšem neznamená jejich výsměch!), dvojlomnost mezi závažným a vznešeným na jedné straně a triviálním a komickým na straně druhé. Nový film také poněkud utrpěl tím, že se celý natáčel v interiérech (jde o TV film), takže některé scény z úvodu, v nichž Sir bloudí městem, musely být vynechány a dozvíme se o nich jen z Normanova vyprávění. Tím se už tak dost upovídaný snímek stává ještě upovídanějším. Navzdory těmto výhradám ale film v každém případě doporučuji, je jeden z mála ve zdejší databázi, který je opravdu „o něčem“. A vidět oba staré pány v takové formě je opravdu zážitek.