Podrobnosti recenze

Tak někde na hraně doporučuji/nedoporučuji. První polovina filmu je nádherná, doslova vás pohltí vhled do intimního soužití dvou mužů středního věku, kteří žijí na okraji Vídně v krásném domku se zahradou. Společníkem je jim nádherný domácí mazlíček, kocour. Jenže v půli se film zlomí do nesmyslného psycha a vy do konce čekáte na vysvětlení, proč jeden z partnerů udělal to, co udělal. Čekáte a čekáte, ale nedočkáte se. Tak trochu promarněná šance, protože první polovina je mimo jiné věrohodným obrazem toho, jak spolu dva muži v té vyspělejší západní části světa dnes žijí, jak bezproblémově jsou vnímáni okolím, kolegy v práci, sousedy... A taky doslova nadchne skvělá práce kamery, zachycující chování kocoura v nejrůznějších situacích. Jenže ten zlom v půli je příliš nucený, nelogický a zbytečně dramatický.