Kater / Tomcat / Kocour (2016)

Byli jednou dva a ti měli všechno. Krásný velký dům, inspirující zaměstnání, ušlechtilé koníčky, spoustu přátel, jeden druhého... a kocoura. Až toho měl jeden dost a roztomilého kocoura usmrtil. Lavina emocí a vzrušených vášní spouští téměř dvouhodinový (!) dusivý melodram, kterému by rozhodně neuškodila nekompromisní ruka páně střihačova a poněkud sofistikovanější rozuzlení, než jaké nám nabídl režisér Klaus Händl. Ale jako celek je to fajn a zejména vykreslení sexuálního i profesního života hlavních protagonistů nabízí příjemně civilní, nenucený pohled na život jaký je.

Kater není ani tak o hledání důvodu neomluvitelného činu, pro který samotný aktér nenašel vysvětlení, jako spíše o složitém obnovování vztahu, ve kterém naštěstí zůstala láska.

Tak někde na hraně doporučuji/nedoporučuji. První polovina filmu je nádherná, doslova vás pohltí vhled do intimního soužití dvou mužů středního věku, kteří žijí na okraji Vídně v krásném domku se zahradou. Společníkem je jim nádherný domácí mazlíček, kocour. Jenže v půli se film zlomí do nesmyslného psycha a vy do konce čekáte na vysvětlení, proč jeden z partnerů udělal to, co udělal. Čekáte a čekáte, ale nedočkáte se. Tak trochu promarněná šance, protože první polovina je mimo jiné věrohodným obrazem toho, jak spolu dva muži v té vyspělejší západní části světa dnes žijí, jak bezproblémově jsou vnímáni okolím, kolegy v práci, sousedy... A taky doslova nadchne skvělá práce kamery, zachycující chování kocoura v nejrůznějších situacích. Jenže ten zlom v půli je příliš nucený, nelogický a zbytečně dramatický.