Podrobnosti recenze

Miluju Bergera jako výsostného filmaře, který své výtvarné vnímání spojil s gay cítěním, s oslavou mužského těla i mužské duše. Možná, že tentokrát nepůsobí záměrná bezdějovost filmu tak plynule a přirozeně, možná, že to protahované čekání na happyend je až příliš průhledné, ale zároveň se mi moc líbí, jak režisér nenápadně dává do kontrastu brutální přímočarost hetero-vztahů s křehkostí a delikátností citového světa gayů. A že tentokrát zašel v zobrazení mužské nahoty ještě o krůček dál než obvykle, to taky není na škodu...