Dorian Blues (2004)

Souhlasím se Sašou a Khaktusem, na film se dá dívat, snímek na mě působil vyváženě, všeho tak akorát. Jistě, není to trhák, ale strávil jsem příjemný čas a vím, že se k tomuto dílku ještě vrátím...

U tohoto filmu jsem nevěděl pomalu kdy se smát a kdy mi má být hlavního hrdiny líto. Téma nepřijetí synovy sexuální orientace je zde potlačeno na naprosté minimum, spíš se vše odehrává v linii kdy jeden syn je protěžován na úkor otce, který je velmi autoritářský. S ubíhajícím dějem mi hlavní postava byla čím dál tím méně sympatická. Slabší průměr, ale koukatelné.

Nejde o nic světoborného, ale film působí sympaticky už tím, jak se snaží vyhýbat obvyklým klišé teenagerovských comingoutových komedií.

Silný vývar plný pravých amerických hodnot a sterotypů oděný v humorném kabátku s notnou dávkou cynismu.

Výborně zrežírovaný film s precizním scénářem plným humorných dialogů.

I když je film označen přídomky "romantický" a "komedie", což obvykle bývá smrtící kombinace, v tomto případě se není čeho bát. Do typicky amerických blábolů tohoto typu to má hodně daleko. Nebýt amerických reálií, dokonce bych řekl, že snímek působí i celkem "evropsky". Komických situací a vtipných hlášek je tam docela dost, ale zároveň jsou tam i vážnější, poměrně realistické momenty "ze života". Slušné herecké výkony, zejména představitele nesnesitelného otce, který přesně balancuje na hranici mezi uvěřitelností a karikaturou. Bonusem - tedy alespoň pro mě - je představitel Nickyho (bratr hlavního hrdiny), který je opravdu pekelně sexy.

Príbeh o teenagerovi z amerického malomesta, ktorý sa vyrovnáva so svojou sexualitou, vyoutuje sa pred rodinou a hľadá lásku? Tento stručný náčrt je tak štandardný, že ak sme ho nevideli stokrát, tak ani raz. Dôvodom pre ďalšiu kópiu podľa osvedčeného receptu môže byť hlad na spotrebnom trhu, alebo niečo naviac, ozvláštnenie, čím medzi svojmi klonmi tento príbeh vykinkne.


Dorianovi sa to celkom dobre darí, nie je to len obyčajná buzna-romantička-slušáčka, ani jeho príbeh nesmeruje od A k B po rovnej čiare. Snáď by som ho mohol nazvať smutná komédia, alebo úsmevná tragédia. To čom ma pri jeho sledovaní tešilo, že miera toho trpkého a "príliš reálneho" bola dostatočne vysoká, aby pripomínala život a zároveň len taká, aby sme neskĺzli do opačného extrému - neznesiteľne ponurej depresívnej drámy. Práve táto vyváženosť je veľkou prednosťou filmu.


Dorian je viac než obyčajný romantik, má akýsi rozmer "smoliara". Takisto nie je len tuctový filmový "intelektuál", ale chlapec, ktorý si ťažko hľadá priateľov a partnerov na spoločnej úrovni. Podobne z mäsa a kostí je aj jeho príbeh, ktorý podobne ako život neraz nedopraje okamih pre odpustenie a katarziu (mám na mysli najmä motív s otcom). Hoci stále zodpovedá americkej filmovej estetike, tak ako sme na ňu celé desaťročia zvyknutí, obrazne povedané - v obľúbenom šate nájdeme naozaj zaujímavého fešáka.