Egoisuto / Egoist (2022)

S tím, jak příběh končí, se nemůžu vyrovnat, ale sám život často přináší nečekané zvraty. A tento film je hodně ze života, je hodně realistický a je hodně syrový. Co na filmu vyniká, je extrémní chemie obou hlavních hrdinů. Miyazawa Hio (Ryuta) svou roli pojal hodně svérázně, ale úžasně, a Suzuki Ryohei (Kosuke) mu skvěle sekunduje. Příjemně mě překvapila i role Ryutovy matky.

Zpočátku na mě postava Kôsukeho působila jako červený hadr na býka. Této kategorii lidí říkám "nabušené holky - tety". Svalnatí "chlapi", jen do té doby, než otevřou ústa. Popracovní večeře byly hodně uštěbetané. Jedinou pozitivní výjimkou bylo setkání v užším kruhu nad dezertem. Časem si mě získal svojí láskyplnou neohrabaností, kombinovanou s oddanosti a smyslem pro zodpovědnost.
Proti němu působil Ryûta zcela odlišným, uvolněným dojmem. Jen do doby, než na povrch vyplavaly jeho "potíže" spojené s odpovědností za svoji matku. Po počátečním kontrolování ubíhajícího času, jsem jej přestal vnímat a délka snímku mi nakonec nevadila. Narozdíl od kamery "dlaňovky", která se projevovala nejen u erotických scén. Výsledek mě ovšem velice mile překvapil.

Zajímavý film, i když trošku střihu a zkrácení by tomu úplně neuškodilo, ale i tak dojem zanechal hodně silný. Zaujal mě Kosuke, jak tím, že je takovej zvláštně pěknej, tak tím charakterem postavy a jak ji hrál. Zajímavě rozehraný a prezentovaný vztah s Ryutem. Bavily mě ty prostřihy na tu jeho partičku kamarádů. Ta scéna se zákusky byla prostě boží... O co tam šlo? O nic, ale boží prostě... No a ta vztahovka s maminkou, ta mě dostávala. Říkala jsem si po té druhé třetině, co tam ještě chtějí říct, docela dost toho. Přemýšlím nad tím názvem, vlastně docela sedí.

Poutavý japonský snímek, na kterém vidíme, v jakém rozpětí jsou schopni Japonci točit. Jednou toporné, odříkané, bezcitné a zde úplně jiné. Nic mi na snímku nevadilo, naopak, kamera, zpracování i příběh samotný. Vše už bylo napsáno, já jen dodám, že mě naprosto dostal svým sympatickým zjevem téměž čtyřicetiletý Suzuki Ryohei (Kosuke), který svou roli zahrál dokonale, hodně mě oslovila i postava a herečka matky. Krásné japonské dílko o životě, lásce, odpovědnosti ...

Krásný ale smutný. Doporučuji si připravit kapesníky. Určitě stojí za shlédnutí

Já mám příběhy bl většinou rozdělené do školních lavic, napínavé a akční a příběhy ze života a to je právě tento příběh Ryuta a Kosukeho. My si ani neuvědomujeme jaké máme štěstí pokud se jedná o zdravotní péči, tak vážně nemocný člověk jako byla Ryutova matka se u nás léčí aniž bycho museli dřít do úplného vyčerpání abychom mohli uhradit zdravotní náklady. Krásný příběh lásky, pomoci, obětování se pro toho druhého. Člověk si tu vlastně uvědomí že štěstí a láska které nás potkalo nemusí trvat věčně a máme si vážit každého dne s milovanou osobou. Trochu mi vadila kamera s rychlými skoky v některých záběrech. Film mohu jen doporučit.

Příběh není špatný, takový milý, ne zbytečně melodramatický. Ubírá mu zpracování, nejvíc asi módní nazoomovaná a nestabilní kamera. Herci skvělí, stopáž ale měla být kratší.

Krásný citový film, o zivotě, něze a lásce, co má mnoho podob. Děkuji za překlad, a doporučuji ke shlédnutí.

Nádherný film plný emocí. Jedinou hvězdičku ubírám za zvuk.Ne za hudbu jako takovou, ale občas bylo tak špatně rozumět, že překlad některých částí byl oříšek, protože i anglické titulky byly hrozné a já si musela pomoct hlasovým překladačem a ani ten mi občas nepomohl. Jinak herecké výkony byly skvělé a Japonsko opět nezklamalo.

Jedna malá perlička do kolekcie nádherných, citových filmov. Ďakujem Karčimu za odporučenie a zaslúžila by si preklad. Ryuta (Miyazawa Hio) si vás získa krásnym úsmevom a Kosuke (Suzuki Ryohei) nádherným srdcom. Zo začiatku mi trošku vadil pohyb s kamerou, ale zvykla som si a príchuť japonskej tvorby vás, ako vždy buď osloví alebo ostanete chladnými. Mňa toto dielo naplnilo nehou, porozumením a dojatím. Starostlivosť Kosukeho o Ryuta i jeho matku Taeko (Agawa Sawako), to, čo spolu v krátkom čase zažili sú chvíle a spojenia, na ktoré človek nezabudne. Osobne je to film, ku ktorému sa po čase rada vrátim a odporúčam aj vám, ak máte naladenie ochutnať pravé ľudské spojenia a osudy, ktoré vo vás zanechajú stopu.