Eisenstein in Guanajuato / Ejzenštejn v Guanajuatu (2015)

Je těžké psát recenzi po Václavovi ... Film je to naprosto jiný a odlišný od tisíců jiných tady, pestrý, nápaditý, lehce komický, s dobovými snímky a zaujal mě svou jinakostí.
Neznám Ejzeštejnův život a tvorbu tak podrobně, ale určitě mi to dost dalo, slušné herecké výkony. A musím též říci, že tak dlouhou erotickou scénu s tím obdařeným Mexičanem jsem v gay filmu už dlouho neviděl a nevadila mi. Film je hodně zapamatovatelný a zvu vás k jeho zhlédnutí.

Natočit film o Sergeji Ejzenštejnovi je určitě velká výzva. Jednak proto, že Ejzenštejn sám byl světově uznávaným filmařským novátorem své doby (Křižník Potěmkin byl v roce 1958 historiky filmu zvolen za nejlepší film všech dob), jednak byla jeho tvorba intenzivně využívaným nástrojem sovětské propagandy (nelze nevidět paralelu s tvorbou třeba Leni Riefenstahlové), jednak jeho osudy byly velmi pestré díky interakcím jak se stalinským režimem a s vyznavači socialistického realismu, tak se západním filmovým průmyslem a s americkou kulturní levicí. Konečně i proto, že jeho sexuální orientace byla vždy předmětem spekulací.

Film Petera Greenawaye líčí Ejzenštejnův tvůrčí pobyt v Mexiku (od roku 1930). Je-li ejzenštejnovské téma velkou výzvou, je i velkou pastí, a mám pocit, že Greenaway se do ní chytil. Ve filmu je všeho přespříliš: velkolepost pozitivně šokovala v Ejzenštejnových dobách, dnes - mnohokrát zneužita - budí hlavně nedůvěru; ve filmu pro současného diváka měl lákadlu právě téhle inspirace Greenaway odolat. Píší-li diváci o manýrismu, nejsou, dle mého, daleko od pravdy, "samožernost" a filmařský exhibicionismus přebíjejí samotný předmět sdělení. Asi nejvíc otazníků vyvstává nad pojetím hlavní postavy jako de facto karikatury skutečného Ejzenštejna. Množství otevřených scén homosexuální erotiky včetně análního sexu nás, gaye, určitě potěší, vezmeme-li ale v úvahu, co všechno z Ejzenštejnovy tvorby Greenaway odbývá letmou citací a kolik jeho zajímavých zážitků, inspirací a kontaktů je jen stručně nahozeno, méně penisů (a víc Ejzenštejna) by bylo více.

Myslím, že film je typickou festivalovou záležitostí, nad níž se festivaloví měšťáci budou navenek rozplývat, aby nebyli za měšťáky, ale v soukromí a v anonymitě internetových diskusí budou cupovat přinejmenším homosexuální téma, viz divácké reakce na CSFD. Pro běžného diváka film není, a divák zasvěcenější bude muset mít velmi silnou motivaci, aby byl ochoten luštit všechny nahuštěné odkazy a nápovědy: fakticky by to znamenalo několikeré shlédnutí filmu.

Když cíleně postavíte film na tom, aby šokoval a provokoval, máte smůlu jestli je to v době, když už nikoho nic nepřekvapí. Film má krásnou kameru s někdy zajímavě deformovaným pohledem, ale naopak metoda dělení obrazu se poměrně rychle okouká. Podobně grotesknost postav. Takže je dobře film vidět (navíc titulky na festivalu mi přišly výborné), ale možná největší dojem udělá Prokofjev. Přitom kdyby Peter Greenaway tolik netlačil na pilu, mohlo to dopadnout ještě lépe.